Kvalita ergonomie a racionalizace práce - KER-Vypracovane_otazky - Všichni Všem


Materiál je formátu doc

KER-Vypracovane_otazky

Detail materiálu

Autor:
Přidáno: 20.09.2010 10:35
Kategorie: Ostatní
Předmět: Kvalita ergonomie a racionalizace práce
Známka: 2
Hodnoceno: 5x
Popis: KER-Vypracovane_otazky_ke_zkousce


Stáhnout materiál

Oznámkuj materiál: 1 2 3 4 5

Nahlásit materiál

Doporučit přátelům




Náhled materiálu: Pozor! Náhled nemusí odpovídat skutečnosti. (v náhledu chybí obrázky a formátování se může lišit)

1. Charakterizujte globalizaci


Globalizace je abstraktní fenomén, zahrnující různé změny společnosti, které vedly k větší propojenosti politických, sociokulturních a ekonomických událostí na globální úrovni. Globalizaci lze chápat, jako nerovný proces, v jehož důsledku se některé části světa relativně přibližují, zatímco jiné relativně oddalují, to vše bez ohledu na geografickou vzdálenost. Tyto nové vzdálenosti jsou určeny rychlostí přenosu informací a jsou přímým důsledkem úrovně zapojení míst od systému globální ekonomiky. Díky těmto rozdílům mohou mít podobné procesy v různých částech světa velmi rozdílné důsledky (typickým příkladem je např. zavádění volného trhu).
Globalizace v obchodu
Základním impulsem pro zahájení globalizace byla revoluce v dopravě, která proběhla v polovině 20. století. Díky rychlejší silniční, letecké, železniční i lodní dopravě bylo možné pro firmy uzavírat smlouvy nejen s těmi lokálními, ale i s těmi, kteří by byli jinak moc daleko – třeba i přes polovinu planety. Průkopníkem globalizace byly Spojené státy americké, kde místní společnosti expandovaly v 60. letech na evropské trhy. Došlo k tomu, že Američané se museli částečně přizpůsobit vkusu evropského zákazníka; zároveň ten se ale stykem s jinou kulturou a způsobem výroby či prodeje také změnil. Tuto výměnu někteří lidé označili jako přínos, někteří, převážně nacionalisté se s tím ale nikdy nesmířili. Do globalizace se ale zapojily i další země; později v 70. letech, když nastal prudký rozvoj japonské ekonomiky a zboží zde vyráběné se rozšířilo do všech zemí. V USA a Evropě tak byla následkem konkurenčního boje odepsána, nebo výrazně zredukována celá odvětví průmyslu, jejich místo zaujaly právě japonské firmy s japonským způsobem výroby. Takové procesy pokračovaly dále i v 80. a 90. letech a probíhají i nadále.
Globalizace ve světové ekonomice
Globalizací se zkráceně nazývá teorie globálního ekonomického růstu (viz Rozvojová politika), podle níž extenzivní rozvoj vyspělých zemích ve svém důsledku způsobuje i zvýšení životní úrovně a zmírnění chudoby v rozvojových zemích. Oponenti a odpůrci globalizace v tomto významu upozorňují na to, že sociální rozdíly se naopak prohlubují a že proti chudobě ve třetím světě musí vyspělé země bránit aktivní podporou místního drobného podnikání a zmenšením ekologických dopadů průmyslu v rozvinutých zemích, které jejich situaci zhoršují.
Globalizace v kultuře
Hlavními centry globalizace jsou vždy velká města, kde se za posledních 40 let kulturní rozdíly začaly postupně stírat. Těmto městům (např. Berlín, Londýn, New York) se říká tavicí kotel (z angl. melting pot). Součástí globalizace je i přistěhovalectví, jak v Evropě (Turci, Alžířané, Číňané), tak v Severní Americe (Mexičani a Portorikánci v USA), ale i v zemích Arabského poloostrova (Indové, Pákistánci). Globalizace se projevuje u těch nejvíce vyspělých oblastí světa, tedy tam, kde je vysoká kupní síla a rozvinutá a intenzivní doprava.
Zápory globalizace
Proces globalizace s sebou přináší i různé problémy. Jedním z nich je například přílišná odlišnost některých kultur, která vede k nestabilitě v některých zemích. Typickým příkladem mohou být země v západní Evropě, kde dochází občas k nepokojům mezi většinou a přistěhovalci.
Tento problém ale může mít i opačný charakter, příkladem mohou být arabské země, kam proniká západní globalizovaná kultura a mění tak konzervativní islámskou společnost. Přestože velká část obyvatel těchto zemí s procesem nesouhlasí, přirozený vývoj nelze zastavit.

2. Vaše role v současné společnosti


Na jedné straně jsem zákazník, který kupuje zboží a statky od výrobců a poskytovatelů služeb a na druhé straně jsem poskytovatel, tedy dělám svoji práci a její výsledky poskytuji okolí a společnosti. Jako kdybychom si vzali stranu nabídky a poptávky. Na straně poptávky stojím jako zákazník, poptávám svoje zboží a na straně nabídky stojím jako poskytovatel, resp. zaměstnanec a nabízím službu práce.

Role zákazníka v tržní ekonomice
Tržní ekonomika, tam, kde se na trhu uplatňuje konkurenční nabídka
S globalizací konkurence výrazně sílí - nadprodukce
Zákazník si na trhu vybírá to, co je pro něj nejvýhodnější – rozhoduje o „přežití“ výrobce,
resp. poskytovatele služeb – určuje, co je pro něj kvalitní – producent se podle toho
musí chovat
Rozhodující postavení zákazníka je dáno:
- historickým vývojem
- geografickými podmínkami
- finančními možnostmi
- prostředím

3. Charakterizujte Okruh kvality


V současné době zákazník rozhoduje o tom, co si koupí a požaduje taky kvalitní výrobky a služby, což způsobuje konkurenční prostředí. Poskytovatel služby se snaží o to, aby byl zákazník vždy po každé stránce spokojený, a to dosáhne tím, že naplní takzvaný okruh kvality. Jenže na druhé straně, každý člověk povazuje za kvalitní něco jiné, každý má na kvalitu trošku jiné požadavky. K zobecnění významu kvalita, k jednotnému pohledu na kvalitu slouží Juranova spirála jakosti. Naproti juranově spirále je však v okruhu kvality položen důraz na uzavření cyklu navazujících činností a jejich vzájemné provázanosti. Všechny činnosti v okruhu (podniku) musí být jakostní, musí fungovat, neboť jsou vzájemně na sobě závislé. Pokud nefunguje jedna, může zhatit úsilí celého podniku o výrobu kvalitního produktu.

 

4. Juranova spirála a její významy


Pod názvem Juranova spirála jakosti se skrývá zobecněný model vývoje jakosti výrobku nebo služby. Autorem tohoto modelu byl prof. Juran (USA). Činnosti uvedené v Juranově spirále jakosti na sebe navazují, přičemž spirála se z minulosti odvíjí dále do nekonečna. Stoupání spirály je proměnné a znázorňuje velikost dosaženého pokroku – stupeň inovace (i).
Rozeznáváme sedm stupňů inovace:
1) Jednoduchá kvantitativní změna prvků a jejich vztahů např. změna počtu ovladačů
2) Jednoduchá organizační změna, např. změna poradí prvků
3) Změny kvalitativního charakteru, např. Změny ve vnitřních funkcích výrobku
4) Částečné změny významnějších vnějších funkcí, např. záměna ručního řízení automatickým
5) Všeobecné změny vnějších funkcí
6) Vyjadřuje znik nového druhu výrobku – změna základní koncepce
7) Vznik dosud neexistujícího výrobku, např. vynález a následná výroba solárních článků
Spirála postupuje takto: je od nuly, pak následuje průzkum trhu, koncepce výzkum a vývoj, projekt a konstrukční příprava, plánování výroby, zásobování včetně dodavatelů, přípravky a nástroje, výroba, řízení procesu, výstupní kontrola, prodej, servis, průzkum trhu atd, pořád dokola až donekonečna.

5. Proč je nutná jednotná výchova k jednotnému chápání kvality


Abychom mohli dospět k jednotnému, společnému hledisku na jakost výrobků a služeb.
Je třeba si uvědomit, že se všichni musíme řídit určitými pravidly danými:
- tradičními hodnotami
- společenskými dohodami
- zákony, obecně závaznými pro všechny obyvatele určitého teritoria (ČR, EU)
- předpisy navazující na zákony
Kdyby každý chápal jakost a kvalitu podle sebe, tak výrobce by nebyl schopný svou nabídkou uspokojit zákazníkovo požadavky.
V současnosti na jakost pohlížíme komplexně. Znamená to rozšíření požadavků nejen na výrobky, ale i na výrobu jako celek, služby a poskytovaní prací, minimalizaci použitých energií, ekologické získání surovin, ekologickou výrobu, ekologický provoz a ekologickou likvidaci využitých výrobků. Samozřejmostí je využití druhotných surovin. Celek je završen požadavky na soustavné zkvalitňování mezilidských vztahů. Komplex požadavků na jakost tak již beze zbytku zasahuje skutečně všechny oblasti života.

6. Bílá kniha a opatření k uskutečnění


Už mnoho let se státy země snaží sjednocovat v oblasti kvality a trhu. Tyto snahy o sjednocení trvají dodnes a jejich vrcholem by měl být region Země. Integrace Evropy začala v roce 1957 tzv. Římskou smlouvou, kterou podepsalo 6 zakládajících států. Smlouva měla za cíl odstranění překážek a nastolení důvěry v Evropě až po konečné sjednocení. 28 a 29.3 vydala Rada Evropy v Bruselu dokument, upravující Římskou smlouvu. Tento dokument se nazývá Bílá kniha – Opatření k uskutečnění vnitřního trhu EHS. Obsahuje doporučená opatření:
- K odstranění věcných překážek, kterými jsou například pasové kontroly na vnitřních hranicích EHS, celní kontroly…
- K odstranění technických překážek obchodu, takže výrobek vyrobený v jedné členské zemi EHS by měl být volně prodejný v kterékoliv jiné členské zemi. Tomuto ale předchází sjednocení technických předpisů, uznání certifikátů atd
- K odstranění daňových překážek mezi členskými státy EHS, což znamená zejména jednotný způsob stanovení daně z přidané hodnoty
Odstranění překážek znamená sjednocení legislativy členských států.
Státy ve světě se k pojetí kvality zpočátku propracovávaly samostatně. Po zintenzivnění mezinárodní spolupráce nastalo porovnání zkušeností a zkušenosti byly zobecněny a zpracovány do standardů
CEN, CENELEC, ETSI – evropské normalizační organizace; EN – evropská norma
ISO – mezinárodní normalizační organizace; ISO – mezinárodní normy

7. Směrnice EU a národní zákony
Evropská unie (EU) je politická a ekonomická unie, kterou od posledního rozšíření v roce 2007 tvoří 27 členských států s celkem 496 miliony obyvatel (přibližně 7,5 % světové populace). EU vznikla z Evropského společenství v roce 1993 na základě Smlouvy o Evropské unii, známější pod názvem Maastrichtská smlouva, která navazovala na předchozí evropský integrační proces, jehož počátky spadají do padesátých let 20. století.
Základním principem fungování Evropské unie je svěřování pravomocí, které byly dříve v kompetenci členských států, na evropské instituce. Základem evropských institucí je tzv. „institucionální trojúhelník“ – Rada Evropské unie, Evropská komise a Evropský parlament.
Rada Evropy schvaluje a vytváří legislativní předpisy EU, které jsou obecně závazné. Jsou to směrnice EU a Direktivy EU, které však definují požadavky ochrany veřejného zájmu velice obecně. Všechny členské státy jsou povinné si je zařadit do svých legislativ (i ty, které nedaly v parlamentu souhlas) a promítnout do národního hospodářství. Unijní právo má prioritu – direktiva nahradí národní zákon.
Např. Dir. 85/674/EEC o sbližování právních a správních předpisů členských států
týkajících se odpovědnosti za vadné výrobky Harmonizováno jako → zákon ČR 59/98

Pro určité nebezpečné výrobky, Směrnice EU nahrazují normy jednotlivých zemí.
Hlavním záměrem je zajistit bezpečnost produktů prodávaných na evropském trhu.
Jaké výrobky Směrnice EU ochraňují?
Směrnice EU se týkají širokého spektra produktů. Nejvíce za povšimnutí z výrobků, které pravděpodobně potřebují CE značku, jsou:
• tlaková zařízení
• stroje prakticky jakéhokoliv druhu
• elektrická a elektronická zařízení
• zdravotnická zařízení a vybavení
• osobní ochranná vybavení
• zařízení pro použití v prostředí s možností výbuchu

8. Jak se liší zákon od normy
Zákony jsou obecně závazné pro všechny občany a jejich neplnění znamená sankci (trest). Jsou zaměřeny na ochranu veřejných zájmů občanů
Zákony jsou doplňovány vyhláškami vlády a obecně závaznými předpisy
Naplňování zákonů do jisté míry umožňují optimální doporučená řešení – normy a technické specifikace, které však nejsou závazné, takže pokud se nesplní, nenásleduje trest

9. Co je harmonizace předpisů


Harmonizace předpisů v rámci EU znamená postupné sjednocování,
jak v oblasti řízené, tak neřízené legislativy:
- jednotné unijní předpisy nahrazují národní zákony
- jednotné mezinárodní normy nahrazují národní
– můžeme se tak setkat např. s harmonizovanými normami s
označením ČSN ISO EN xxxx; ČSN DIN EN; ČSN EN BS…

10. Zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku č. 59/1998 Sb., (harmonizovaná podle Dir. 85/374/EHS) ve znění pozdějších změn – 209/2000 a 209/2000


Zákon upravuje problematiku ochrany odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku. Výrobce (dovozce) odpovídá poškozenému za vzniklou škodu, když dojde v důsledku vady výrobku (jakákoliv movitá věc - vyrobená, vytěžená a určená k uvedení na trh) ke škodě na zdraví, k usmrcení nebo ke škodě na jiné věci. Zákon upravuje mj.: vadu výrobku; zproštění odpovědnosti; promlčení; společnou odpovědnost výrobců; zánik práva na náhradu škody; použití občanského zákoníku; případy vyloučení použití zákona.
§ 1 Odpovědnost výrobce za vadu výrobku
§ 2 Výrobce (výrobce, dovozce prodejci)
§ 3 Výrobek
§ 4 Vada výrobku – jestliže z hlediska bezpečnosti použití nezaručuje vlastnosti, které lze oprávněně očekávat
§ 5 Zproštění odpovědnosti
§ 6 Povinnost náhrady škody - zrušen
§ 6a Povinnost hradit škodu nad 500€ v aktuálním směnném kurzu
§ 7 Spolupůsobení třetí osoby
§ 7a Společná odpovědnost výrobců
§ 8 Zákaz vyloučení nebo omezení náhrady předem
§ 9 Promlčení
§10 Zánik práva na náhradu škody
§11 Použití občanského zákoníku
§12 Případy vyloučení použití zákona

11. Zákon o technických požadavcích na výrobek č. 22/1997 Sb., ve znění pozdějších změn


Rozsáhlý zákon, který upravuje:
a) Způsob stanovování technických požadavků na výrobky, které by mohly ve zvýšené míře ohrozit zdraví nebo bezpečnost osob, majetek nebo životní prostředí, případně jiný veřejný zájem („oprávněný zájem“)
b) Práva a povinnosti osob, které uvádějí na trh nebo distribuují, popřípadě uvádějí do provozu výrobky, které by mohly ve zvýšené míře ohrozit oprávněný zájem.
Tímto nejsou ustanovení zvláštních právních předpisů pro provoz výrobků
c) Práva a povinnosti osob pověřených k činnostem podle tohoto zákona, které souvisí s tvorbou a uplatňováním českých technických norem nebo se státním zkušebnictvím
d) Způsob zajištění informačních povinností souvisejících s tvorbou technických předpisů a technických norem, vyplývající z mezinárodních smluv a požadavků práva EU

Technické předpisy a technické normy - české a harmonizované technické normy a určené normy, zabezpečení tvorby ČSN, podmínky tvorby, informační povinnosti
Státní zkušebnictví - certifikace, akreditace, autorizace, autorizované osoby, posuzování shody „stanovené výrobky“ a „stanovené označení“
Pokuty do výše 50 000 000Kč
Návaznost na zákon o metrologii č. 505/1990Sb.

12. Zákon o ochraně spotřebitele č. 634/1992 Sb., ve znění pozdějších změn


Rozsáhlý zákon, upravující:
a) Povinnosti při prodeji výrobků a poskytování služeb
Poctivost prodeje výrobků a poskytování služeb
Nekalé obchodní praktiky
Klamavé obchodní praktiky
Agresivní obchodní praktiky
Zákaz diskriminace spotřebitele
Zákaz výroby, dovozu, vývozu, nabízení prodeje a darování výrobků nebezpečných
svou zaměnitelností s potravinami (humanitární účely!)
Informační povinnosti
Další povinnosti
b) Úkoly veřejné správy
Dohled nad ochranou spotřebitele, ČOI, KHS, SVS, CÚ
Správní delikty
c) Sdružení spotřebitelů a jiné právnické osoby založené k ochraně spotřebitele, právní
postavení, oprávnění vůči orgánům veřejné správy
Ochrana spotřebitele při neoprávněném podnikání


13. Na čem je založeno dokladování shody produktu s požadavky EU?


Snaha o dokonalejší a zabezpečení subdodávek vedla velké odběratele k tomu, aby začali od svých dodavatelů požadovat doklady o ověřené jakosti výrobků, což vedlo dále k prověřování systémů, za jakých bylo výsledků dosaženo. Následovalo certifikování systému zabezpečení jakosti. Nakonec vznikl požadavek na certifikaci organizací, které samotné certifikáty udělují. Takováto organizace dostane akreditaci k činnosti od státu, který na ní udržuje soustavný dozor. Konečným cílem je vytvoření evropské infrastruktury pro posuzování shody. Za tímto účelem byla Radou Evropy vypracována strategie Globální koncepce certifikace zkoušení. Shodu s požadavky mohou nyní výrobci a poskytovatelé služeb prokázat prostřednictvím některého z modulů, odpovídajícího obsahu jejich činnosti.
RE - Globální koncepce certifikace a zkoušení na základě modulů shody – liší se podle:
• stadia vývoje výrobku
• způsobu hodnocení
• toho, kdo provádí kontrolu

Moduly shody s předpisy EU:
A – Prohlášení výrobce o souladu s předpisy EU
B – Akreditovaná organizace prověří shodu na základě
typové zkoušky – pouze fáze vývoje
C - Prohlášení výrobce o souladu se schváleným typem
D - Prohlášení výrobce za dohledu akreditované
organizace o souladu se schváleným typem. Musí být
certifikován podle ČSN ISO 9001:2000
E - Prohlášení výrobce za dohledu akreditované organizace
o souladu s předpisy EU Musí být certifikován podle
ČSN ISO 9001:2000 (laboratoře)
F - Pověřená organizace provede verifikaci (ověření) podle dokumentace
předepsané direktivou EU i statisticky
G – Akreditovaná organizace provede verifikaci výrobků (služeb),
konstrukce, výroby
H – Výrobce za dohledu akreditované organizace prohlásí soulad
s předpisy EU. Plná certifikace podle ČSN ISO 9001:2000
Je třeba upozornit na možnost kombinování jednotlivých modulů tak, aby bylo dosaženo nezávadnosti výrobků při minimálním zatěžování výrobců a zkušeben.
Dokladování shody je součástí globálního systému založené na certifikovaných systémech.
Pro naší potřebu:
Základním systémem dokladování pomocí systémů řízení kvality je model založeným na procesním řízení, model se řídí normami řady 9000
Založené na znalosti probíhajících procesů, jejich dokladování, měření, zpracování dat, řízení potřebné
dokumentace…

14. Certifikovaný systém řízení kvality


Certifikace znamená potvrzení souladu, shody skutečného stavu produktu, systému, znalostí apod. se
stanovenými specifikacemi, obvykle nějakým standardem, normou. Samotný certifikační orgán musí také
splňovat požadavky předepsané normy (řady EN 45000) a musí být akreditován k tomu pověřeným
národním nebo oborovým institutem.

Pro certifikaci systému managementu kvality využíváme organizace akreditované pro certifikaci. Podnik, aby mohl být certifikovaný, musí splňovat řadu norem, konkrétně teda normy pro řízení kvality. Dnes už každá organizace chce být certifikována nejlíp normami ISO, které platí v mezinárodním měřítku. Pro řízení jakosti jsou normy 9000 – 9004. Tyto normy procházejí revizemi, které zohledňují vývoj, kterým pojetí kvality prochází. Proto se normy revidují v 5letích intervalech. Jedna zásadní revize je označována jako ISO 9000:1994, další jako ISOO 9000:2000 (myslím ale, že už budou určitě i další, např. ISO 9001:2001). ISO 9000 doplňují normy ISO 10 000, které jsou nástrojem pro technologii podpory výstavby a následné funkčnosti systému zabezpečování jakosti v řadě ISO 10 000. Všechny normy jsou samozřejmě harmonizované s 4R jako normy ČSN ISO. Všechny tyto normy jsou teda stavebním kamenem pro realizaci řízení jakosti v libovolném podniku, nazvanou jako QMS – Quality management systém.
Takže pokud chce být podnik certifikován, musí si nejdřív vybrat nějakou organizaci, která mu tu certifikaci provede. Systém řízení jakosti musí být v podniku jediný a nesmí tedy mimo něj být v podniku uplatňován jiný paralelně. Máme například podnik, kde je zaveden QMS podle normy ISO 9004 (pokud podnik nemá systém zavedený, tak před vlastní certifikací si organizace, která usiluje o certifikát, sama nebo s podporou poradenské firmy vybuduje systém managementu, tj. popíše firemní procesy v odpovídající dokumentaci. Po úspěšném auditu a případném odstranění zjištěných neshod obdrží organizace od certifikačního orgánu certifikát)
Podnik chce pro certifikaci aplikovat normu 9001 -2 nebo 3. Akreditovaná organizace pro certifikaci již spolupracuje na její přípravě. Není ale žádoucí, aby to byla stejná organizace, která systém zavádí. Průběh certifikace lze vyjádřit tímto procesem, v jednotlivých krocích:
- Publicita záměru certifikace – aby jí každý zaměstnanec vzal za své
- Školení interních auditorů – provádí kontrolu dodržování postupů dle systému, provádí analýzu postupů a navrhne závěry, současně probíhá výstavba dokumentace systému (tvorba základního dokumentu Příručky jakosti), podnik se zaměřuje na oblasti: stanovení politiky kvality, organizační strukturu, pravomoci a zodpovědnosti zaměstnanců
- Vedení zhodnotí systém řízení jakosti a požádá o certifikaci
- Opakovaný audit, kde se napíšou nápravná opatření a kontroluje se efektivita systému a provoz
- Organizace s vedení provede zhodnocení zavedeného SŘJ, odstranění neshod
- Certifikační audit
- Roční prověrky a tříletá obhajoba certifikátu
Udělení certifikátu je potvrzeno certifikační značkou, kterou může daný podnik používat. Pokud by došlo během certifikačního období k vážným chybám v systému. Může být certifikát odejmut. S nástupem nových norem platí pravidlo, že podnik musí podle nich necertifikovat systém do tří let od posledního certifikačního auditu.
 


...
pokud chcete materiál celý, musíte si jej stáhnout (stažení je zdarma)

 
novinky

Přidat komentář

Ohodnoť materiál KER-Vypracovane_otazky.


 
typ

Podobné materiály

Podobné materiály k materiálu: KER-Vypracovane_otazky


 

lupa
Rychlá navigace
přejdi rychleji k hledaným materiálům


 
statistika
Statistika
Jak jsme na tom?

Studentů: 38563
Materiálů střední školy: 3603
Materiálů vysoké školy: 1593
Středních škol: 806
Vysokých škol: 63



© 2010 - 2019 Všichni Všem - Smluvní podmínky | Kde to jsem? | Kontakty | Reklama
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace