Podniková ekonomika - podniková ekonomika - Všichni Všem


Materiál je formátu doc

podniková ekonomika

Detail materiálu

Autor:
Přidáno: 05.06.2012 15:27
Kategorie: Zkoušky
Předmět: Podniková ekonomika
Známka: 1.3
Hodnoceno: 3x
Popis: Podnik jako součást národního hospodářství , členění podniků,úloha státu


Stáhnout materiál

Oznámkuj materiál: 1 2 3 4 5

Nahlásit materiál

Doporučit přátelům




Náhled materiálu: Pozor! Náhled nemusí odpovídat skutečnosti. (v náhledu chybí obrázky a formátování se může lišit)

 1.Podnik jako součást národního hospodářství , členění podniků,úloha státu
Podnik je v tržní ekonomice základní subjekt podnikání,=Postavení podniku vyplývá ze vzájemných interakcí podniku a jeho okolí =je orientován na zisk=jeho existence je časově ohraničena životním cyklem podniku
Podnik jako součást národního hospodářství =Podnik je součástí národního hospodářství celého systému společnosti / domácnosti,firmy,stát/
=Podnik se považuje za zcela autonomní jednotku ,která má nejen právo,ale i povinnost rozhodovat o tom co a za jakou cenu vyrábí,komu prodá a odkud bude nakupovat.Přesto existují určitá omezení například pokud jde o cenovou regulaci, bezpečnost státu ,ekologii
Úloha státu
Stát si ponechává ty činnosti,které nemůže trh zabezpečit / př.poskytování veřejných statků/.Stát je složkou,kterou mohou ovlivnit zájmové skupiny lobbováním, dnes již považováno za legitimní součást politické kultury ,někdy lobbing přestoupí hranice do ovlivňování a korupci.
Stát a jeho úloha :
1.Vytváření Právního rámce tržní ekonomiky – legislativní činnost
2.Stanovení makroekonomické stabilizační politiky – regulační činnost/př.inflace/
3.Ovlivnění alokace zdrojů s cílem zvýšit ekon. Efektivitu- alokační činnost
4.Zavádění programů ovlivňující důchody – redistribuční činnost / přerozdělení daní /
Podmínkou výkonu je,aby stát byl vybaven zákonodárnou a výkonnou mocí
Členění podniků
1.Podle právní formy: =podnik jednotlivce /živnosti/,=osobní společnosti /v.os.,komanditní/.=Kapitálové společnosti/s.r.o,akciovky/=Družstva,=Veřejné státní podniky /nadace,občanská sdružení,rozpočtové a příspěvkové organizace/
2.Podle sektorů a hospodářských odvětví:=veřejné,soukromé nebo smíšené, =primární/statky z přímo z výroby/ a sekundární /druhovýroba/,=sektor zemědělství, průmyslu, služeb
3Podle velikosti:=mikropodniky/9zaměstnanců/,=malé/do 99zam./=střední do 499zam./=velké
4Podle typu výroby:= hromadné/elektrárny,lihovary,cihelny,mají 1výrobek/,vázané/cukrovar-cukr a melasu/,=druhové/jeden výrobek,ale různé rozměry-slévárny/=sériové,=plynulé/nepřetržitý sled časově stejných pracovních úkonů/,=kusové
DleP.Druckera rozlišujeme tyto základní typy výroby : = výroba na zakázku,=vázaná hromadná výroba,=pružná hromadná výroba ,= plynulá proudová výroba
5 Podle sdružení podniků : =zájmová sdružení a pracovní společenství,=Konsorcium/dočasné sdružení/,=společný podnik/sdružení více podnikatelů/,=Kartel/skupina obchodníků stejného oboru/,=Trust/převody akcií za trustové certifikáty/,=Franchising/jeden obchodník dá souhlas druhému obchodníkovi používat jeho logo a zančku/,=Koncern/více podniků podřízené jednotnému vedení/,=Holdingová společnost / společnost,která má velký balík akcií ostatních společností a tím je ovládá/,=Nadnárodní společnosti /ředitelství v mateřské zemi a pobočky v jiných zemích/


2. Zakládání a rozvoj podniků, typy a formy podniků a jejich právní vymezení, formy podnikání, obchodní společnosti, živnosti
Zakládání a rozvoj podniků - představuje cílevědomý proces, řízený člověkem
ZÁKLADNÍ ČINNOSTI
- vymezit předmět činnosti
- vyjasnit potřebu finančních a jiných prostředků
- zvážit své sociálně psychologické předpoklady pro podnikání
- doplnit znalosti, týkající se právních norem dotýkajících se daného podnikání
TYPOLOGIE PODNIKU
- je to proces rozčleňování podniků dle nějakých zásad
- členění • dle působnosti  dle výrobního profilu  dle oboru  dle odvětví  dle sfér (př. zemědělská výroba  rostlinná  živočišná výroba)

TYPOLOGIE PODNIKŮ DLE PRÁVNÍ NORMY
- soukromé  státní (vždy musí být • nelze zrušit) smíšené
- s.r.o.  a.s.  družstva

ŽIVNOSTENSKÝ ZÁKON
- určuje, jaká musím oprávnění
- předpisy
- dosažení 18 let  právní zodpovědnost  právní způsobilost

ŽIVNOST
- je soustavná činnost, provozovaná samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku
- není • činnost lékařů  lékárníků  veterinářů  advokátů  auditorů, atd.  nejsou živnosti, ale mohou být podnikáním, pokud to dovoluje zákon
ŽIVNOSTI OHLAŠOVACÍ
a) řemeslné
 podmínkou vyučení v oboru + 3 roky praxe
 př. kovářství  hodinářství  zámečnictví  truhlářství
b) vázané (příloha č. 2 Živnostenského zákona)
 odborná způsobilost daná zákonem
 př. revize elektrických zařízení  autoškola  oční optika  prodej hub
c) volné
 nevyžaduje se prokázání odborné způsobilosti
 př. obuvník  prodej u kiosku
Živnostenský list • doklad o provozování živnosti v něm uvedené

ŽIVNOSTI KONCESOVANÉ
- lze je provozovat na základě udělení koncese + požadavek morálky a spolehlivosti
- př. taxi  pohřební služba detektivové  veřejné dražby  prodej zbraní
Koncesní listina • doklad o provozování koncesované živnosti v ní uvedené

ŽIVNOSTENSKÉ ÚŘADY
- správa živnostenského podnikání  provádějí kontrolu  mohou udělovat pokuty

 

FORMY PODNIKÁNÍ OBCHODNÍCH SPOLEČNOSTÍ
- jsou právnickou osobou podnikající
- podnikají v ní dvě a více osob
- výhody • možnost podnikat s kapitálem většího rozsahu  snadnější získání úvěru  omezené riziko podnikání
- nevýhody • dělím se o zisk a rozhodování společnosti

V.O.S. (osobní společnost)
- společníci ručí za závazky společně a nerozdílně celým svým majetkem • někdy to je problém  statutární zástupci jsou všichni  jeden dělá, druhý ne
- minimálně dvě osoby  není povinný základní kapitál  nejdemokratičtější

K.S. – KOMANDITNÍ SPOLEČNOST
- mezičlánek mezi v.o.s. a s.r.o.
- podnikají v nejméně dvě FO, nebo PO
- minimálně jeden komplementář (jednatel) • ručí svým majetkem  komandita • ručí do výše svého vkladu (minimálně 5.OOO Kč)


S.R.O. – SPOLEČNOST S RUČENÍM OMEZENÝM
- kapitálová obchodní společnost • odpovídá celým svým majetkem  je jí nejvíc • nejvíc oblíbená
- 1 až 50 osob maximálně • ručí omezeně do výše svého nesplaceného vkladu, zapsaného v obchodním rejstříku • minimálně 20.000 Kč
- základní kapitál 200.000 Kč
- vytváří povinně rezervní fond
- pokud je společnost malá, nemusí být dozorčí rada
- nejvyšší orgán • valná hromada
- statutární orgán • jednatelé
- zákaz konkurence

A.S. – AKCIOVÁ SPOLEČNOST
- kapitálová obchodní společnost  počet společníků neomezen
- základní kapitál min. 2.000.000 Kč (bez veřejné nabídky akcií)  20.000.000 Kč s veřejnou nabídkou akcií • podíly rozvrženy do akcií  odpovídají vlastnímu kapitálu
- společnost může být založena jedním zakladatelem, nebo více zakladateli  odpovídá za své závazky celým jměním
- akcionář za závazky neručí
- rezervní fond • 20%  příděl ze zisku  slouží ke krytí rizik podnikání • ztrát
- nejvyšší orgán • valná hromada
- představenstvo • vlastní výkon podnikatelské činnosti (dává vizi  vytváří strategie rozvoje) • může svěřit určité pravomoci do rukou managementu  statutární orgán
- kontrolní orgán • dozorčí rada  kontroluje představenstvo
- stanovy • důležité  jsou tam podstatné věci
- tantiémy • odměna pro členy společnosti
ZVYŠOVÁNÍ A SNIŽOVÁNÍ ZÁKLADNÍHO KAPITÁLU • je to časté
- snižování • papírově to neodpovídá • použije se ke ztrátám rezervní fond  určité akcie se stáhnou  sníží se nominální hodnota akcií
AKCIE
- různé druhy (kmenové  zaměstnanecké…)  listinné (papír)  zaknihované (v PC)
- v důchodu lze taky • pokud umře • povinnost výkupu
- dividendy • nárok na podíl ze zisku společnosti • vyplacení schvaluje valná hromada
- každý, kdo má akcie, má určitá práva • právo na dividendy  hlasovat na valné hromadě  právo na podíl na likvidačním zůstatku
- jsou obchodovatelné na kapitálovém trhu • závisí na prosperitě podniku
- vyšší hodnota akcie = vyšší rozhodování
FORMY AKCIÍ
a) na jméno • př. Josef Novák
b) na doručitele • lze delegovat určitého člověka, který bude místo majitele chodit na valné hromady
c) speciální • zaměstnanecké (fce motivace)  prioritní (př. přednost na dividendu)


DRUŽSTVO
- není obchodní společností  členové za závazky neručí
- výrobní  spotřební  zemědělské  bytové
- také vytváří zisk  nejméně pět členů  za závazky neručí základní kapitál 50.000 Kč
- členská schůze • každý družstevník má jeden hlas
- představenstvo • statutární orgán
- kontrolní komise
STÁTNÍ PODNIK
- dle zákona o státním podniku  lze plné vlastnictví, nebo smíšené podniky
- zakládány ministerstvy
- zapisují se do obchodního rejstříku
- stát za něj neručí
- rozpočtové organizace • jsou financovány ze státního rozpočtu, nebo z rozpočtu obcí • tam odvádějí všechny své příjmy
- příspěvkové organizace • financovány z příjmů vlastní činnosti, které obvykle nekryjí výdaje • zbytek financován z rozpočtu státu, nebo obce
- občanská sdružení • vznikají registrací na Ministerstvu vnitra  zdrojem jsou dary  členské příspěvky apod.
- nadace • jsou zakládány účelově pro dosahování a podporu obecně prospěšných cílů  finanční prostředky jim poskytl zaměstnavatel, nebo jsou tvořeny dary a příspěvky

3. Majetková a kapitálová výstavba podniku, investiční a oběžný majetek
Majetková struktura podniku
Majetek = souhrn všech věcí, peněz, pohledávek a jiných majetkových hodnot, které slouží podnikateli k jeho podnikání
Lze ho členit na 2 skupiny prostředků, které se liší pořizovací cenou a dobou užití. Investiční majetek je dlouhodobého charakteru (doba používání je delší než 1 rok). Oběžný majetek,krátkodobý charakter.
Dlouhodobý majetek
(stálý, fixní, investiční, stálá aktiva,…)
• je užíván v podniku déle než 1 rok a cena je větší než 40 000 Kč
Dlouhodobý hmotný majetek
• fyzicky zhmotněn a slouží v podniku delší dobu a opotřebovává se postupně. Pořizovací cena je větší než 40 000 - např. budovy, stavby, stroje, přístroje, inventář, dopravní prostředky
• postupné opotřebení (kromě uměleckých děl, pozemků a zlata) formou odpisů přenáší svou hodnotu do nákladů podniku
• Lze ho členit na movitý majetek (leze přemístit) a nemovitý majetek (nelze přemístit)
Dlouhodobý nehmotný majetek
• např. patenty, licence, know-how, software, obchodní značky firmy, goodwill - dobré jméno společnosti
• pořizovací cena větší než 60 000 Kč

Dlouhodobý finanční majetek
• tvoří majetkové účasti (podíly) podniků v jiných podnicích, např. cenné papíry, akcie, dluhopisy
Dlouhodobý drobný majetek
• stanoven pod cenou, ale má dobu užití delší než 1 rok
Oběžný majetek
(krátkodobý, provozní, oběžné prostředky, pracovní kapitál)
• je v podniku přítomen v různých formách:
º ve věcné formě - jako zásoby surovin, hotových výrobků a zboží, paliv…
º v peněžní podobě - jako peníze, šeky, ceniny
º pohledávky - dosud neuhrazené faktury od odběratelů
º finanční majetek - CP k obchodování - krátkodobé
• je typickým přechodem jedné formy do druhé, tj. neustály pohyb „obíhání“

Likvidnost a likvidita
Likvidnost - schopnost jednotlivých majetkových složek podniku přeměnit rychle na peněžní prostředky. Nejlikvidnější - peníze, nejméně budovy
Likvidita podniku - vyjadřuje míru schopnosti podniku uhradit svoje závazky v době splatnosti. K určení likvidity se používají poměrové ukazatele, které poměřují závazky podniku a aktiva.
• Likvidita podniku je předpokladem finanční rovnováhy podniku. Je-li podnik trvale nelikvidní - tzv. platební neschopnost (insolvence) - podnik není schopen platit dluhy v době jejich splatnosti.
• Nevýhodná je i nadbytečná likvidita, tzn. vyšší stav likvidních aktiv.
• Obecně platí: Vyšší likvidita (vyšší podíl likv. aktiv) snižuje nebezpečí platební neschopnosti, ale zároveň i výnosnost podniku
• Proto se hledá optimální struktura majetku.
faktory ovlivňující majetkovou strukturu podniku:
a) odvětví a typ podniku
b) finanční politika podniku
c) stanovení výše oběžného majetku
Jak likvidita ovlivňuje výnosnost podniku? Vysoká likvidita bývá spojena s nízkou výnosností - firma si hlídá likviditu a přestává investovat do strojního zařízení
KAPITÁLOVÁ STRUKTURA PODNIKU

KAPITÁL
- struktura zdrojů, z nichž majetek podniku vznikl
- celková velikost kapitálu v podniku závisí na:
1) velikosti podniku
2) na stupni mechanizace, automatizace, robotizace
3) rychlosti obratu kapitálu
4) organizaci odbytu
- kapitálovou strukturu podniku dělíme na:
vlastní zdroje = vlastní kapitál (VK)
cizí zdroje = cizí kapitál (CK)

4. Organizace podniku, prvky a formy útvarové organizace, procesní organizace
Proč je potřeba organizovat
- Podnik je velice složitý ekonomický systém a je potřeba v něm vytvořit prostředí pro efektivní spolupráci všech zaměstnanců. To je smyslem organizování, v jehož procesu vzniká organizační struktura podniku.
Organizační struktura je důležitým nástrojem pro řízení výkonnosti podniku
- Cílem podnikatele je zvyšovat hodnotu svého podniku. V případě, že vlastník nechce, nebo nemůže řídit podnik sám, má možnost přenést tuto řídící funkci na profesionálního manažera.
- Znamená to oddělení vlastnictví od řízení. Podmínkou je, aby manažeři jednali tak, jako by byli sami vlastníky. V zájmu vlastníka jednají manažeři v případě, zvyšují-li hodnotu vlastníkova majetku.
- Organizační strukturou obvykle rozumíme „účelovou formální strukturu organizačních jednotek ve formálně organizovaném podniku“. To znamená, že „společně pracující lidé musí plnit určité úlohy“ a že „žádoucí úlohy lidí jsou účelově projektovány tak, aby byla jistota, že požadované činnosti budou vykonávány a že tyto činnosti budou vzájemně provázány tak, aby lidé ve skupinách mohli pracovat plynule, efektivně a výkonně“.
- Vlastník, resp. vlastníkem pověřený manažer, nezvládne řídit rozrůstající se podnik sám, protože jeho rozpětí řízení, tzn. počet osob, které je schopen efektivně řídit, je omezeno.
- Snižováním rozpětí řízení vznikají v podniku tzv. organizační úrovně, resp. je ovlivněn jejich počet.
- Při širokém rozpětí řízení má podnik méně organizačních úrovní a vzniká plochá organizační struktura.
- Zužování rozpětí řízení znamená zvyšování počtu organizačních úrovní, v důsledku čehož se organizační struktura stává strmou.
Jak se postupuje při tvorbě organizační struktury
- Organizační struktura musí být „šita na míru“ podle situace konkrétního podniku.
- Prostředkem k realizaci strategie jsou podnikové procesy = množiny propojených činností, které společně přispívají k dosažení cíle podniku.
- Organizační struktura definuje funkční role a vztahy v podnikových procesech.

Jakým způsobem je možné na procesní struktuře definovat organizační strukturu?
- Jsou definovány funkční role » je stanoveno, kdo co bude v podnikovém procesu dělat, na co se bude specializovat, jaká bude dělba práce. Jsou určeni nositelé činností = nejnižší organizační jednotky. Každý nositel činnosti má za splnění činnosti, která mu byla svěřena, odpovědnost. Odpovědnost za provedení činnosti nutně vyžaduje potřebnou pravomoc pro její uskutečnění.
- Prostřednictvím dělby pravomoci jsou definovány vztahy mezi nositeli činností. Pravomoc je pojivem při vertikálním a horizontálním provázání jednotlivých organizačních jednotek do organizační struktury.

Vznik organizačních jednotek
- Pokud jde o možnosti vytváření organizačních jednotek, v úvahu přicházejí dva typy specializace: podle podnikových funkcí (vykonávání specializované činnosti) a podle objektu (výrobek, trh, region, projekt).
- Funkčně specializované organizační jednotky mají odpovědnost za plnění dané funkce a mají tomu odpovídající pravomoc. Nejnižší organizační jednotky (nositelé činností) vykonávají danou činnost jako součást vyšší organizační jednotky (vnitropodnikového útvaru), která plní v podniku určitou funkci (je nositelem určité funkce).
- Útvar podnikového řízení plní koordinační funkci všech funkcí a činností.
- Útvar nákupu plní funkci zabezpečení všech procesů vstupy krátkodobé povahy (okamžité spotřeby) » surovinami, materiály atd.
- Výrobní útvar je zhotovitel, plní funkci transformační, kdy se výrobní faktory přeměňují na výrobky.
- Útvar odbytu plní funkci dodání výrobku zákazníkovi.
- Marketingový útvar zabezpečuje funkci sledování a utváření potřeb zákazníků a následné specifikace výrobního programu podniku.
- Finanční útvar plní funkci zabezpečení podniku potřebným kapitálem a sledování jeho využití.
- Investiční útvar plní funkci vynakládání kapitálu na vstupy dlouhodobé povahy » zabezpečuje alokaci kapitálu.
- Útvar personalistiky vykonává funkci zajištění a péče o nejdůležitější vstup – pracovníky.
- Útvar výzkumu a vývoje využívá znalostí a plní funkci tvůrčí a zdokonalovací – zabezpečuje změny výrobků a způsobů jejich výroby, administrativní a specializované útvary plní pomocné funkce nutné pro zajištění chodu podniku.
- Funkční specializace je žádoucí z hlediska dělby práce, nesmí ale vzniknout situace, kdy jsou prioritně usměrňovány činnosti podle funkčních jednotek namísto toho, aby byly v souladu s procesy potřebnými pro uspokojování zákazníků.
- Vztahy funkčních komponent se nesmějí stát „bílými místy“.
- Rozhodující je průběh celkového procesu pro uspokojení zákazníka a optimalizace systému jako celku, nikoliv dílčí optimalizace funkčních komponent.
- V podniku může vzniknout potřeba vytvořit objektově orientované organizační jednotky, které se specializují na určitý objekt – výrobek, trh, region, projekt.
- Každá objektově orientovaná org.jednotka tvoří divizi, která má svou vnitřní org.strukturu tvořenou vlastními funkčně spec.organizačními jednotkami.
- I v případě objektově orientovaných org.jednotek jsou důležité vztahy mezi nimi. Ty musí být takové, aby jejich spolupůsobením bylo dosaženo synergického efektu.

Vztahy organizačních jednotek
- Pojivem pro propojení (provázání) organizačních jednotek je pravomoc, pomocí které jsou definovány vztahy nadřízenosti a podřízenost.
- Prostřednictvím těchto vztahů může být uskutečňována koordinace org.jednotek.
- V úvahu přichází následující způsoby uspořádání řídících vztahů:
1. jednoliniový (liniový) systém
2. víceliniový (funkcionální) systém
3. liniově štábní systém
- U jednoliniového způsobu uspořádání řídících vztahů má každý podřízený vždy pouze jednoho nadřízeného.
- Na rozdíl od toho ve víceliniovém systému dostává podřízený příkazy od několika nadřízených, kteří se specializují buď na funkci, nebo na objekt.
- Tyto dvě formy uspořádání řídících vztahů se v praxi se většinou nevyskytují ve své čisté podobě, nýbrž jako smíšená forma v podobě liniově štábního systému. Kombinují se zde výhody jedno- a víceliniového systému.
- Liniově štábní systém se vyznačuje jednou linií řízení (přikazovací pravomoci), jejímiž nositeli jsou tzv. linioví pracovníci (odpovídají za koordinaci průběhu procesů). Současně je zachována vysoká specializace, která je zajištěna pomocí delegování části pravomoci liniových pracovníků na jednotky, které odpovídají za výkon činností v rámci procesů.
- Mezi tyto jednotky patří:
1. štábní organizační jednotky – např. asistent generálního ředitele, které pro linii plní podpůrnou funkci.
2. funkčně specializované organizační jednotky – vystupují jako společné servisní jednotky, které jsou vybaveny rozsáhlými kompetencemi spojenými s výkonem jejich specializované funkce:
a) kontrolní – účetnictví, controlling,
b) služeb – výzkum trhu, výpočetní centrum,
c) plánování,
d) společného provádění vybraných funkcí – centrální nákup, výzkum, personalistika.
- Procesy probíhají napříč funkčně specializovanými organizačními celky v rámci podniku nebo v rámci na objekt orientovaného organizačního celku.
- Každý vykonavatel činnosti má svého funkčně specializovaného odpovědného vedoucího.
- Současně je každá činnost součástí procesu, který má svého koordinátora.
- Vedoucí procesů odpovídají za průběh jim svěřeného procesu jako celku.
- Funkčně specializovaní vedoucí řídí štábní a funkčně specializované organizační jednotky, na které je delegována odpovědnost za dokonalý výkon jednotlivých činností v rámci procesu.
- Specializované organizační jednotky musí sloužit výkonu procesů, nesmí to být naopak.
- Vedoucí procesů si „objednávají“ u funkčně specializovaných jednotek výkon specializovaných činností, které jsou součástí průběhu jimi garantovaných procesů.
- Procesní a organizační struktura je doplněna (završena) ekonomickou strukturou. Ta dává přehled o tom, jak jednotlivé procesy a jednotlivé organizační útvary spotřebovávají zdroje a tvoří hodnotu.
- Je vyhodnocováno, kde vznikla hodnota, kterou je ochoten zákazník zaplatit – jak se na tom podílely jednotlivé funkce, objekty.
- Vnitropodnikové útvary ekonomické struktury tvoří nákladová a hospodářská střediska.
- Nákladová střediska mají odpovědnost za řízení nákladů, hospodářská střediska odpovídají za svůj hosp.výsledek většinou ve formě zisku nebo příspěvku na úhradu fixních nákladů a tvorbu zisku.
- Pokud je hosp.výsledek těchto středisek představován ziskem, hovoříme o ziskových střediscích (profit centre).
- Ziskovým střediskem jsou např. podnikatelské jednotky (SBU – Strategic Business Units). Jsou vytvořeny na základě kombinace kritérií výrobek – trh.
- Každá podnikatelská jednotka má přesně definované zákazníky, na které se orientuje, a konkurenty, se kterými se střetává.
- Funkčně specializované organizační jednotky bývají nákladovými středisky.
- V souvislosti s procesní strukturou se objevuje pojem procesní středisko = nákladový pohled na proces, kdy se sčítají náklady na jednotlivé činnosti v rámci daného procesu (charakter nákladových středisek, kde objektem, za který jsou náklady sledovány, je proces).
- Pro řízení výkonnosti podniku je nejdůležitější ekonomická struktura – ukazuje ekonomický efekt fungování procesní a organizační struktury.
- Je vhodné, když ekonomická struktura kopíruje strukturu organizační.
- Nástrojem k propojení strategie s podnikovými procesy je metoda balanced scorecard (BSC).
- Procesy přispívají k dosažení podnikových cílů prostřednictvím organizační struktury, která definuje role a vztahy jedn.vykonavatelů procesů. Ekonomická struktura pak ukazuje ekonomický efekt jejich výsledků práce. Umožňuje vyčíslit velikost příspěvků jednotlivých vykonavatelů procesů k celkové výkonnosti firmy.
- Pro hodnocení je rozhodující naplňování strategie, tzn. vytváření předpokladů pro dlouhodobou výkonnost podniku, nikoliv krátkodobá finanční výkonnost.
- BSC umožňuje hodnotit implementaci strategie a sledovat vývoj hodnoty podniku pro majitele.

Co je výsledkem organizování
- Výsledkem organizování jsou nejrůznější formy organizačních struktur, které vznikají kombinací manažerem vybraných možností a jsou výrazem zvolené organizační „architektury“.
- Existují dva základní „architektonické styly“, resp. dvě skupiny forem organizačních struktur:
1. organizace zaměřená na trh a výrobky – vyhovuje v případech, kdy je důležitá především pružnost. Vyhovuje především oborům s méně složitými a kapitálově méně intenzivními technologiemi.
2. organizace zaměřená na technologii a výrobní proces – vhodná zejména v případech výrob využívajících úspor z rozsahu daných hromadností produkce. Vhodná pro obory se složitými a dělitelnými výrobními procesy, které jsou kapitálově velmi intenzivní.

Základní formy organizačních struktur
- Malým a mladým podnikům bude většinou vyhovovat průkopnická organizace, kde dominuje jednoliniový systém uspořádání řídících vztahů.
- Zavedeným a velkým podnikům v případě, že je pro ně charakteristická menší intenzita změn okolí, již musí čelit, se hodí byrokratická organizace založená na bázi liniově štábního systému, která je osvědčená pro opakující se procesy, jejichž průběh lze dobře strukturovat a standardizovat.
- Podnikům, které musí čelit velice dynamickým změnám okolí a adekvátně na ně reagovat a jejichž velikost již není vhodná pro použití průkopnické organizace, nezbývá než použít pružných organizačních forem.
- Ke zvýšení pružnosti dochází:
1. zavedením vícekriteriální struktury – maticová organizace,
2. zavedením projektových organizačních forem,
3. snahou o implementaci výhod malých průkopnických forem organizace do velkých firem prostřednictvím tvorby „podniků v podniku“.

Vícekriteriální organizační struktura
- Klasickým představitelem vícekriteriální struktury je maticová organizace – tam je primární struktura, která je vytvořena podle jednoho kritéria, maticově propojena (» aplikována současně) se sekundární strukturou, která je vytvořena podle jiného kritéria.
- Větší pružnosti této org.formy je dosaženo za cenu porušení jednoty řízení.
- V průsečíku primární a sekundární struktury vzniká složitá „křižovatka pravomocí“, které je třeba věnovat pozornost, aby zde nevznikly konflikty.

Projektové organizační formy
- Pro zvýšení pružnosti organizační struktury existuje dále celá řada projektových organizačních forem.
- Jsou char.tím, že v rámci org.struktury podniku vznikne dočasně organizační struktura pro uskutečnění určitého projektu.
- Významnou charakteristikou projektové organizace je její interdisciplinární charakter.
- Je ustaven vedoucí projektu, který si vytvoří tým z pracovníků různého zaměření tak, aby jeho sestava vyhovovala řešení projektu.
- Podle charakteru projektu je rozlišována:
1. koordinace projektu – používána u nenáročných, snadno koordinovatelných projektů, kde je vedoucí projektu pouze spojnicí pracovníků tvořících tým – shromažďuje návrhy a zpracovává závěry.
2. projektová maticová organizace – aplikuje se na řešení složitějších projektů (výrobkové inovace). Projekt je v pozici jednoho z procesů probíhajících v podniku.
3. čistá projektová organizace – hodí se pro velmi složité projekty, kdy je třeba, aby ve stávající organizační struktuře podniku vznikl na dobu řešení projektu na objekt (projekt) orientovaný organizační celek.

„Podnik v podniku“
- Tvorba „podniků v podniku“ je další možností zpružnění organizační struktury – jsou to vlastně projekty v podniku „na dobu neurčitou“.
- Org.formy tohoto druhu jsou vhodné zvláště pro podniky, které působí v oborech s vysokou dynamikou změn okolí a zároveň vysokou kapitálovou náročností, která determinuje minimální velikost podniku.
- Podniky si potřebují zachovat výhody „kolosu“, pokud jde o finanční sílu a možnost ovlivňovat okolí, zároveň však potřebují pohotovost a svižnost, pokud jde o reakce na signály z okolí.
- V tomto případě je totožná organizační a ekonomická struktura.
- „Podniky v podniku“ jsou představovány pružnými týmovými strukturálními formami, jako je např. fraktálová organizace, flotilová organizace, štíhlá výroba, améba atd.
- Pro tyto organizační formy, které umožňují svým uživatelům být vynikajícími, je char.tržní chování podnikových org.jednotek (fraktálů ve fraktálové org., modulů ve flotilové org., týmů ve štíhlé výrobě a amébě), které jsou za tímto účelem vybaveny rozsáhlými pravomocemi.
- Vrcholoví manažeři podniku podporují výkonnost podnikových org.jednotek jako celku » využití efektu plochých org.struktur.
- Často se hovoří v této souvislosti o „bezhierarchické“ organizaci.
- Hierarchie nezanikne, tak jako nikdy nezanikne dělba pravomoci a manažeři. Hierarchie usnadňuje spolupráci při plnění cílů podniku » umožňuje realizaci „velkých“ úkolů.
- Na množství, kvalitě a záběru obdržených informací závisí objem a rozsah rozhodovací pravomoci manažera.
- Je však třeba zdůraznit, že nutnost existence hierarchie nepředpokládá žádný konkrétní způsob delegace pravomoci na nižší složky.
Ovlivňují organizaci právní předpisy?
- Organizační strukturu ovlivňuje celá řada faktorů. Faktory je možno klasifikovat např.:
1. podle původu – vnější a vnitřní,
2. podle možnosti managementu faktory ovlivnit – ovlivnitelné, neovlivnitelné.
- Pokud jde o důsledky právních předpisů pro organizaci podniku, jedná se o managementem podniku neovlivnitelný, vnější faktor.
- Činnosti, které musí podnik vykonávat. Např. zákon o účetnictví předepisuje rozsah a způsob vedení účetnictví, předpisy ČSÚ přikazující sledování a vykazování vybraných skutečností, povinnost uskutečňovat určité činnosti v souvislosti se zákonem o požární ochraně, atd.
- Vztahy vlastník – management. V podnicích, kde je odděleno vlastnictví od řízení, je svobodná iniciativa a individuální odpovědnost ohraničena rozdělením pravomoci a odpovědnosti. Je zde potřeba najít odpovídající organizační rámec funkční spolupráce vlastníků a managementu.
- Právní formy podniků, resp. obchodních společností jakožto právnických osob založených za účelem podnikání, definuje obchodní zákoník.
- Práva a povinnosti vlastníků, orgány jednotlivých právních forem obchodních společností, vymezení jejich působnosti a způsobu rozhodování se řídí obchodním zákoníkem a společenskou smlouvou, resp. stanovami obchodní společnosti.

5. Strategie podniku, analýza slabých a silných stránek, formulace strategických cílů, strategie a řízení podniku
Strategie podniku je proces, kdy vrcholoví manažeři formulují a zavádějí strategie směřující k dosažení stanovených cílů k souladu mezi vnitřními zdroj podniku a vnějším prostředím a k zajištění celkové prosperity a úspěšnosti podniku. Strategické řízení je základem řízení celého podniku. Strategie stanoví cesty, jak dosáhnout naplnění poslání, vize a cílů, je to koncept celkového chování podniku.
Analýza silných a slabých stránek:
Strategická analýza zahrnuje analýzu okolí podniku (vlivů makrookolí, mikrookolí) a analýzu vnitřních zdrojů a schopností. Směřuje k určení specifických předností podniku jako základu konkurenční výhody.
Formulace strategických cílů: zpracování variant strategie a následný výběr. Tato fáze strategického řízení současně zahrnuje soubor rozhodnutí o alokaci zdrojů a způsob jejich využití.
Strategické řízení podniku je nutno doplnit o řízení taktické a operativní. Taktické stanovuje a řídí postupy a prostředky, které vedou k nejefektivnější realizaci strategie podniku. Taktické řízení probíhá především na střední úrovni managementu. Operativní řízení je velmi konkrétní a detailní řízení v krátkém časovém horizontu (čtvrtletí, měsíce, dekády). Nástrojem jsou především operativní vnitropodnikové plány a nástroje vnitropodnikového řízení. Směřuje k řízení výnosů, nákladů a zisku, kalkulace výrobků i vnitropodnikových výkonů, plánování položek rozvahy apod.
Strategické, taktické a operativní řízení musí být konzistentní a provázané. Součástí řízení podniku je tedy i plánování a podnik ho využívá v marketingu, výrobě, nákupu, výzkumu a vývoji, v obnově a údržbě HIM, lidských zdrojích a ve finančnictví.
Základním dokumentem plánování je podnikatelský plán (business plan). Rozpracovává představy podniku o jeho budoucnosti, účelu podnikání, zdrojích a očekávaných výsledcích. Zahrnuje – shrnutí a základní východiska – popis výrobků, odvětví, trhu, konkurence – plán marketingu – plán výzkumu a vývoje, plán výroby – finanční plán.
6. Výnosy, Náklady, Hospodářský výsledek, Tržby, Náklady, Zisk, Ztráta, Analýza bodu zvratu
Náklady: v penězích vyjádřená spotřeba výrobních činitelů a jiných vynaložených prostředků v souvislosti s dosažením výnosů, což musí být účetně doloženo, neboť náklady snižují základ pro výpočet daně z příjmů = peněžní ocenění, vyjádření spotřeb. faktorů
Členění nákladů:
- podle činnosti (odbyt, výroba, skladování)
- podle času vynaloženému na výrobu
- prvotní
- druhotné (běžné provozní náklady, finanční náklady) - spotřeba materiálu, odpisy investičního majetku, mzdy, úroky, pojistné
- podle hospod. středisek
- podle účelu = kalkulační (účelové) - jednicové náklady, režijní náklady, přímé náklady (materiálové, osobní, přímé mzdy, ostatní přímé náklady, výrobní režie, vlastní náklady výroby, správní režie, vlastní náklady výkonu, dobyvatelné náklady, vlastní náklady výkon – úplným vlastním nákl = všeobecný kalk. vzorec používáný v ČR. a nepřímé náklady
- dle vztahu k objemu činnosti - variabilní a fixní
- provozní
- finanční
- mimořádné

Náklady podle objemu výroby – fixní – tyto náklady se nemění (odpisy, nájemné atd.)

BOD ZVRATU

Výnosy: peněžní vyjádření výsledků plynoucích z provozování podniku za určité období = tržby za výrobek (uvařený kafe v hrnečku) a z zboží (neuvařená káva v sáčku na prodej)
a) provozní výnosy - výnosy získané z provozně-hospodářské činnosti (tržby za prodané výrobky a poskytnuté služby, změna stavu zásob výrobků, zboží a nedokončené výroby, ostatní provozní úkoly)
b) finanční výnosy - výnosy získané z jiných činností (z účasti a finančních investic, úroky)
c) mimořádné výnosy - získané mimořádné výnosy (např. prodej odepsaných strojů)
Zisk: důchod podnikatel plynoucí z provozování podniku, tedy ze spojení podnikatelského rizika a výrobních faktorů při provádění výkonů výrobních, oběhových nebo služebních. Rozdíl mezi výnosy a náklady. Hrubý zisk je zdaněn a poté dostáváme čistý zisk.
Hospodářský výsledek:
- rozdíl mezi celkovými výnosy a celkovými náklady podniku. Zachycujeme ho v celkové bilanci podniku ve vlastních zdrojích. Může být kladný-zisk (výnosy převyšují náklady) i záporný-ztráta (náklady převyšují výnosy).
- HV podniku má v příznivém případě formu zisku, v nepříznivém případě formu ztráty. Rozlišujeme:
 provozní zisk - zjednodušeně ho lze charakterizovat jako rozdíl mezi výnosy z výkonů, které jsou předmětem činnosti podniku a náklady, s nimiž tyto výkony bezprostředně souvisejí
 finanční zisk - zahrnuje HV z finančních operací (např.výsledek z prodeje cenných papírů a vkladů, úroky z přijatých a poskytnutých úvěrů a půjček, výnosy z finančních investic). Provozní a finanční zisk se někdy dohromady nazývají ziskem z běžné činnosti podniku: tato úroveň zisku v podstatě vyjadřuje výdělkovou schopnost podniku
 mimořádný zisk - (resp. ztráta, neboť v této oblasti je pravděpodobnost jejího vzniku největší) - poměřuje náklady a výnosy, které ovlivnily celkový výsledek nahodilým, výjimečným způsobem, jehož opakování v budoucnu je nepravděpodobné (jedná se např. o přijaté a vyplacené pokuty a penále, resp. manka a škody)

Ztráta: záporný hospodářský výsledek, náklady převyšují výnosy.
Analýza bodu zvratu: analýza objemu výroby vedoucí ke zjištění objemu výroby, při kterém firma nebo výrobek začnou být ziskové, tzn. Tržby se rovnají celkovým nákladům. Pracuje s těmito veličinami: cena výrobku, fixní náklady, variabilní náklady, tržby, objem výroby, hrubé rozpětí aj.
Tržby: celkový příjem finančních prostředků za prodané zboží či služby za určité časové období.

7. Ceny, cenová politika podniku, stanovení ceny nového výrobku, kalkulace ceny
Definice ceny - Ekonomická teorie: cena je vyjádřením množství jednotlivých zdrojů bohatství (práce, půdy, kapitálu) spotřebovaných při vytvoření produktu [klasická ekonomie]. Cena odráží míru užitečnosti produkce, tedy schopnost uspokojit naše potřeby [subjektivní ekonomická škola].Marketing: cena je peněžním vyjádření hodnoty výrobku (služby) ve srovnání s jinými výrobky nebo službami.Zákon č. 526/90 Sb., o cenách: cena je peněžní částka sjednaná při nákupu a prodeji zboží. Cena jako peněžní vyjádření hodnoty výrobku - měla by zabezpečit návratnost investic, uhradit vynaložené náklady a zajistit firmě zisk, - není neměnná, přizpůsobuje se aktuální situaci na trhu a ovlivňuje ji trh, konkurence, inflace, úrokové sazby,-Cena vytváří příjmy podniku. Druhy: a) tržní nebo evidenční b) světová a domácí c) prodejní a nákupní d) konkurenční a monopólní e) volné nebo regulované
Struktura ceny – náklady + zisk + nepřímé daně = cena
Cenová politika podniku zahrnuje: 1) Stanovení cílů – dosažení zisku, obsazení pozic na trhu a růst tržeb 2) Stanovení způsobu tvorby cen – nejčastěji na základě vynaložených nákladů, velikosti poptávky, podle cen konkurence 3) Stanovení cen nových výrobků – na základě kalkulace 4) Stanovení pravidel pro změnu ceny – vlivem nákladů a změnou podmínek na trhu (konkurence, poptávka) 5) Stanovení pravidel pro slevy a srážky – slevy jsou snížením ceny, kterým podnik odměňuje zákazníka při určitém žádoucím chování při nákupu (množstevní slevy, sezónní, platba v hotovosti
Co ovlivňuje cenovou politiku podniku:• náklady• poptávka• konkurence• zákonné předpisy (zákon o cenách)Druhy cenové politiky:Politika vysokých cen => vede k vyššímu zisku a dobrému image podniku; je s ní spojena vysoká kvalitaPolitika nízkých cen => umožňuje firmě rychle získat hodně zákazníků, vysoký objem prodeje v krátké doběPolitika diferencovaných cen => stejný výrobek, různé ceny v různých místech prodeje (město, vesnice), v různém čase (v sezóně, mimo ni), různým zákazníkům (stálí, jednorázoví), dle výrobků (horší, lepší provedení)Politika vyrovnávacích cen => prodej určitých výrobků za nízké ceny a jiných za vysoké ceny (hypermarkety)
STANOVENÍ CENY - při strategii stanovení ceny podnik vychází ze svých cílů, ze situace na trhu a z toho, v jaké fázi životního cyklu se výrobek nachází. U nových výrobků mohou výrobci volit mezi 2 strategiemi:
Skimming (sbírání smetany)- možno využít u nových výrobků, které jsou kvalitní a něčím výjimečné, odlišují se od ostatních => díky tomu si podnik může dovolit stanovit vysokou počáteční cenu.Po vstupu konkurence na trh s obdobnými výrobky nebo po určitém nasycení trhu podnik cenu snižuje a zpřístupňuje výrobek širokému okruhu zákazníků (vypalovačky, PC)Cílem této strategie je rychle pokrýt vysoké náklady výzkumu, vývoje a uvedení na trh - možno využít, když je zákazník málo citlivý na vyšší cenu a je ochoten za ni výrobek koupit
Strategie pronikání (penetrace)- možno využít u nových výrobků, které jsou podobné nebo identické s výrobky na trhu již existujícími => počáteční cena je nízká, často sotva pokryje výrobní N- cílem strategie je rychlé proniknutí na trh s novým výrobkem- postupem času výrobek získá větší podíl na trhu, třeba i odstraní část konkurence a v souvislosti s rostoucím odbytem a nárůstem výroby snižuje N na jednotku produkce => tato strategie vede k prosperitě v budoucnosti- možno využít, když je cenová elasticita poptávky po příslušném výrobku vysoká\"
Strategie stanovení ceny
1. u nových výrobků :
a) skimming – u úplně nových výrobků; není konkurence, zákazník je nezná, jsou odlišné, zvláštní; vysoká počáteční cena pro vytvoření image; zisk ve fázi uvedení a růstu; po vstupu konkurence snižování ceny; předpoklady: konkurence se snadno nedostane na trh, vysoká kvalita výrobku, nízká elasticita poptávky
b) pronikání na trh – nový pro výrobce; nízká cena, která někdy nepokryje ani náklady, zisk ve fázi zralosti; předpoklad: zákazník je citlivý na snížení ceny
Faktory ovlivňující stanovení ceny : náklady na výrobu a distribuci výrobku. Cíle podniku při stanovení ceny - dosažení zisku a jeho maximalizace- dosažení velkého tržního podílu- růst objemu prodeje- návratnost investic- zabránit konkurenci vstupu na trh- získání nového okruhu zákazníků
K určení nákladů na výrobek slouží kalkulace. Jedna z metod stanovení ceny je Nákladově orientovaná metoda – základem ceny jsou vynaložené náklady, výhodou je návratnost nákladů a jasná pravidla pro výpočet ceny – tzv. kalkulace. Nevýhoda je, že nebere v potaz reálnou situaci na trhu – nebere ohled na poptávku
8. Marketing, koncepce a strategie, marketingová komunikace,M.informační systémy ,marketingový mix


...
pokud chcete materiál celý, musíte si jej stáhnout (stažení je zdarma)

 
novinky

Přidat komentář

Ohodnoť materiál podniková ekonomika.


 
typ

Podobné materiály

Podobné materiály k materiálu: podniková ekonomika

lupa
Rychlá navigace
přejdi rychleji k hledaným materiálům


 
statistika
Statistika
Jak jsme na tom?

Studentů: 39135
Materiálů střední školy: 3604
Materiálů vysoké školy: 1593
Středních škol: 806
Vysokých škol: 63



© 2010 - 2019 Všichni Všem - Smluvní podmínky | Kde to jsem? | Kontakty | Reklama
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace