Finanční právo - Finanční právo - Všichni Všem


Materiál je formátu doc

Finanční právo

Detail materiálu

Autor:
Přidáno: 05.06.2012 12:42
Kategorie: Zkoušky
Předmět: Finanční právo
Známka: 1.5
Hodnoceno: 4x
Popis: Finanční a peněžní vztahy, finanční činnost státu


Stáhnout materiál

Oznámkuj materiál: 1 2 3 4 5

Nahlásit materiál

Doporučit přátelům




Náhled materiálu: Pozor! Náhled nemusí odpovídat skutečnosti. (v náhledu chybí obrázky a formátování se může lišit)

1. Finanční a peněžní vztahy, finanční činnost státu

Peněžní vztahy jsou pojmem širším, neboť v sobě vyjadřuje určité množství či sumu peněz. Vystupuje v různých formách, např. SR, kapitál, úspory domácností, úvěrový fond, pojistné rezervy apod.
Finanční vztahy jsou takové peněžní vztahy, které souvisejí s vytvářením, rozdělováním a přerozdělováním a také užitím peněžní masy.
Souhrn těchto finančních vztahů a jejich vnitřní systém se pak nazývá financemi.

Peněžní masa – úroveň hospodaření státu (SR), úroveň podniků a podnikatelů (peněžní kapitál, úroveň obyvatelstva a domácností (úspory, bankovnictví, pojišťovnictví, mezinárodní peněžní vztahy

Materiálním nositelem finančních vztahů jsou peněžní prostředky, subjektem je stát na straně jedné, na druhé občané či podniky.

Peněžní prostředky mohou mít formu:
• hotovostní
• bezhotovostní

Finanční vztahy jsou tedy pojmem a kategorií užší než vztahy peněžní.
Státní finance jsou pak nejdůležitější částí finančních vztahů (vs. místní financí – hospodaření orgánů místní samosprávy).

Veřejné finance jsou tedy představovány peněžními vztahy, které souvisejí s tvorbou, rozdělováním a znovurozdělováním a užitím masy peněžních prostředků a jejich částí v orgánech a organizacích veřejného sektoru. (Stát, územní samospráva a jiné VP subjekty.)

Soukromé finance vyjadřují pak peněžní vztahy související s tvorbou, rozdělováním a užitím peněžního kapitálu či jiných forem peněžních prostředků v různých typech soukromých subjektů jako např. podniku, banky, pojišťovny nebo v sektoru obyvatelstva. Podnikatelské a nepodnikatelské subjekty, obchodní společnosti, družstva, banky pojišťovny, obyvatelstvo)

2. Měna, peníze, finance
Měna – kategorie ryze právní, zákonné platidlo, používání upravené státem
Peníze/peněžní prostředky

Finance – nejde o právní kategorii, jde o soustavu vztahů, které vznikají především při tvorbě veřejných peněžních fondů

Peníze – specifické zboží, které mohlo zprostředkovat výměnu (zlato, stříbro)

Měna – rozhodujícím znakem je, že jsou to peněžní prostředky, které stát vydává do oběhu a řídí ho. Z ekonomického hlediska je to výměnnou hodnotová jednotka a ne jako zboží. Nemá vlastní hodnotu – jen odvozenou od své kupní sily. Právní hledisko = zákonem upravený systém peněžní jednotky

Právní předpisy určují:
- Název peněžní jednotky
- Vztah k jinému kovu
- Povinnost platit a přijímat placení v těchto penězích

Měnová soustava
- Metalická – jen kovové peníze
- Úvěrová – oběh bankovek směnitelný za drahý kov
- Papírová – oběh papírových peněz nesměnitelný za drahý kov

Podle způsobu, jakým je uskutečňována finanční činnost, lze rozlišit čtyři metody:
 Nenávratná metoda (např. v oblasti veřejných financí);
 Návratná metoda (např. oblast bankovnictví nebo družstevních záložen či jiných úvěrových institucí);
 Pojišťovací metoda (podmíněně návratná – provozování soukromého či veřejného pojištění);
 Realizační metoda (v oblasti soukromých financí – koupě zboží, nebo i v oblasti veřejných financí).


Pojem veřejný sektor
 je představován státem a orgány státní moci a správy, samosprávné územní celky a orgány místní moci a správy, příp. další státní instituce.
Pojem soukromý sektor
 Je představován obchodními společnostmi, družstvy, živnostníky a jim na roveň postavenými subjekty, dále obyvatelstvem a subjekty finančního sektoru coby podsektoru (banky, pojišťovny, obchodníci s cennými papíry….).
Pojem sektor vnějších ekonomických vztahů
 Vznikají v něm finanční vztahy označované často jako mezinárodní finance nebo světové finance. Zde dochází k finančním vztahům mezi subjekty různých národních ekonomik vč. tvorby, rozdělování a užití cizozemské peněžní masy nebo jejich částí.

Peněžní operace souvisejí s tvorbou, rozdělováním a používáním peněžní masy a jejich částí tvoří obsah finanční činnosti, a to buď státu, podnikatelských subjektů nebo obyvatelstva.

K finanční činnosti v širším slova smyslu musíme řadit ale i takovou činnost, při které přímo nedochází k reálným peněžním pohybům a operacím, ale kdy jsou tyto pohyby (tedy tvorba, rozdělování a užívání) plánovány, předvídány nebo předpokládány či zpětně zkoumány nebo rozebírány.
Finanční činnost státu pak dostává svůj výraz ve finančně-právních aktech.

Vztah pojmů Finanční vztahy a finanční činnost = při každé finanční činnosti vznikají fin.vztahy. FČ se vždy váže na realizaci pravomoci finanční, příp. jiného orgánu
Realizace FV se uskutečňuje v rámci, který je dán právním řádem


3. Finanční právo, předmět a systém, vztah k jiným právním odvětvím

Finanční právo představuje souhrn právních norem, které upravují finanční vztahy, tj. vztahy vznikající v procesu tvorby, rozdělování a používání peněžní masy a jejich částí.
Předmětem (obsahem) finančního práva jsou vztahy, vznikající v průběhu finanční činnosti.

Veřejné právo – ius publicum

Finanční právo má, jako každé jiné právní odvětví, svou obecnou a zvláštní část.

Obecná část je tvořena předmětem práva, problematikou finanční činnosti a její organizací apod.

Zvláštní část pak tvoří vlastní nekodifikované (nemá vlastní zákoník) finanční právo, které je představováno celou řadou právních norem v oblastech právní úpravy:

 veřejných rozpočtů a státních fondů;
 daní, poplatků, cla a dalších dávek;
 úvěrů a vkladů;
 měny a peněžního oběhu;
 devizového hospodářství;
 dalších aktivit finančního trhu.

Finanční právo je právem veřejným (pokud vidíme jako hlavní součást právo rozpočtové), ale má také prvky soukromého práva v rámci systematiky práva (viz právo bankovní, finanční trh apod.).
Podle názorů některých teoretiků totiž převládají prvky regulace z oblasti veřejnoprávních metod
(smluvní vztahy jsou v menšině, je zde nadřazenost orgánů státní správy a moci a sankce vyplývají z individuálních aktů konstitutivní povahy).

Vazba tohoto práva např. na ústavní právo, právo mezinárodní veřejné a příp. další.

Vztah FP k jiným právním odvětvím:
- správní právo – při úpravě organizace a úloh fin.orgánů, jejich práce, řízení před nimi apod.
- ústavní právo – ústava, ústavní zákony, (stát. rozpočet, NKÚ, ČNB), LZPS
- trestní právo – v případě porušení sankce
- občanské právo – právní úprava peněžních služeb občanům v souvislosti s ručením, pojištěním nebo exekuce
- obchodní právo – právní úprava úvěrových, platebních vztahů, institut konkurzu, živnost.podnikání
- pracovní právo – pracovněprávní vztahy, postavení zaměstnavatele …
- mezinárodní právo – mezinárodní smlouvy

Hraniční určovatel – skutečnost významná pro daný právní vztah označený v rozsahu kolizní normy, která určuje o výběru rozhodného právního řádu

Lex causae – označuje právní řád, kterým se řídí právní vztah
Lex electa – podle volby účastníků
Lex fori – sídlo soudu
Lex patriae – státní příslušnost účastníka
Lex loci actus – místo úkonu

Secundum et intra legem …..jen na základě zákona a v jeho mezích


4. Prameny finančního práva

Za prameny finančního práva lze považovat:

 Ústava ČR a Ústavní listina základních práv a svobod (vyhlášené pod čísly 1/2003 Sb. a 2/2003 Sb.). Jejichž ratifikaci vyhlásil parlament, jsou přijímány odlišnou procedurou. Před zákonem mají přednost mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal parlament souhlas. U nás se přijímají ústavní zákony 3/5 většinou všech poslanců a většiny - jde o nepřímý pramen práva, který udává povinnosti subjektům, jen na základě zákonů a ostatních právních norem. Podzákonné normy- jsou produkterm veřejné správy- patří sem rozhodnutí
 Ostatní vnitrostátní prameny na úrovni zákonů, vyhlášek a příp. nařízení vlády (pojem platnosti a účinnosti právní normy), struktura právních norem (viz. základy práva). Pozor na rozdíl tzv. opatření ČNB a pokyny MF ČR. Vyhlášky jsou obecně závazné a publikují se ve sbírce zákonů. Potom máme opatření ČNB- jsou obecně závazné a publikují se ve věstníku ČNB
 Právní předpisy ministerstev, nařízení vlády, právní předpisy orgánů územní samosprávy
 Mezinárodní smlouvy; jejich recepce (inkorporace) do vnitrostátního právního řádu. Ratifikované mezinárodní smlouvy jsou součástí právního řádu ČR a mají přednost před zákony v případě rozporu s platným právem ČR (čl. 10 Ústavy ČR). Po ratifikaci Parlamentem ČR jsou smlouvy publikovány ve Sb. Formou sdělení MZV ČR.
 Evropské právní normy primárního a sekundárního práva:

Primární právo: Jde zejména o Zakládací smlouvu o Evropském společenství (ESCB, ECB, EIB, odstraňování celních bariér, o svobodném pohybu kapitálu a plateb, o pravidlech zdanění a harmonizaci nepřímých daní atd.) je považováné za tzv- ústavní právo, jeho obsahem jsou právní normy obsažené převážně v zakládajících smlouvách – slučovací smlouva, Maastrichtská smlouva, Amsterdamská smlouva, Nicejská smlouva

Sekundární právo: tvoří právní akty přijaté společenstvím, nařízení vs. směrnice vs. doporučení (někdy ještě tzv. rozhodnutí a stanoviska). Toto právo na právo primární navazuje a právem odvozeným

Nařízení je nejsilnějším z právních aktů sekundárního práva a má obcnou závaznost jak na úrovni společenství jako celku tak na úrovni členských států, je tedy závazné a bezprostředně použitelné v každém z členských států bez toho, že by muselo být do právního řádu členských států transportováno. Nařízení může zavazovat členské státy nebo vnitrostátní subjekty. Každé nařízení je publikováno ve věstníku evropského společenství.
Směrnice: je závazná jen pro ty z členských států, pro které je určena, na rozdíl od nařízení. Směrnice musí být do práva členských států implementována. Obsah musí být jednoznačně formulována musí být aplikovatelný bez dalších podmínek. Tato směrnice nemůže ukládat povinnosti jednotlivcům.
Rozhodnutí: je závazný právní akt pro toho, pro koho je určeno, pro konkrétní členský stát nebo také jeho vnitrostátním subjektům. Nabývá účinnosti dnem doručení
Doporučení a stanoviska: nejsou právně závazná, Společenství pomocí doporučení poskytuj členským státům nezávazné návody, jak postupovat v daných věcech

Struktura normy
Norma se skládá: Hypotéza, dispozice, sankce

Hypotéza- považuje se za ní placení daní nebo okruh příjmů, na které se váže daňová povinnost nebo druhy úkonů, na které se vztahuje daňová povinnost
Dispozice- upravuje práva chování, povinnosti např. v daňově právních normách je to daňová povinnost
Sankce- vyjadřuje to donucovací charakter vůči subjektu, které nesplnili ten charakter- trestní, disciplinární atd…

Realizace finančního práva:

 Normativní právní akt – ústavní zákony, zákony a další obecně platné právní normy – viz výše.
 Finančně-právní akt je forma, kterou se uskutečňuje nařizovací a výkonná činnost finančních orgánů. Těmito akty se zakládají, mění nebo ruší finančně-právní vztahy.
 Individuální finančně-právní akt – jde o rozhodnutí orgánu státní správy při aplikaci práva z oblasti finančního práva. Mají imperativní charakter, převažuje kogentnost, dispozice se objevuje jen zřídka.

Realizace finančního práva:
 Interní normativní instrukce
Lze jimi zavazovat v daných věcech administrativně podřízené orgány, organizace a pracovníky státního aparátu. Není to pramen práva, ale jen konkretizují oprávnění a povinnosti vyplývající z právních norem obecně závazných právních aktů. Tyto instrukce konkretizují oprávnění a instrukce vyplývanících z právních norem a z obecně závazných normativních právních aktů.

5. Finančně-právní vztahy, subjekty finančně-právních vztahů

Právní vztahy jsou zvláštním druhem společenských vztahů, v nichž jejich účastníci vystupují jako nositelé práv a povinností.
Musí zde existovat subjekt, objekt a obsah právního vztahu jako u každého jiného.
Subjekt – stát představovaný jeho orgány a organizacemi, fyzické a další právnické osoby.
Objekt – je to, čeho se týkají práva a povinnosti subjektů. Jsou jimi zde peněžní prostředky nebo jistá peněžní plnění.
Obsah – jsou pak jednotlivá práva a povinnosti.

Vznik, změnu nebo zánik právního vztahu lze vázat jen na naplnění právní skutečnosti (např. existence příjmu, pojistná událost, uzavření smlouvy o dodání zboží, úmrtí člověka, běh času…..)

Charakteristické rysy finančně-právních vztahů jsou:
 Předmětem (obsahem) jsou přímo nebo nepřímo peníze či peněžní plnění;
 Jedním ze subjektů je velmi často stát;
 Rozdělování či přerozdělování peněžní masy;
 Tyto vztahy mají majetkový charakter

Ve finančně-právních vztazích se projevují dva právní aspekty – mocenský a majetkový. Tento aspekt také určuje povahu finančně-právních vztahů jako vztahů mocensko-majetkových vyjádřených v penězích. Na jedné straně vždy stojí stát.

Subjekty finančně-právních vztahů

Některé jsou definovány přímo Ústavou ČR. (Nejvyšší kontrolní orgán…..obce, kraje…..územní samosprávné celky….)

Finanční orgány:
 Ministerstvo financí ČR a jejich územní orgány – finanční ředitelství a finanční úřady (kompetence – viz zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných orgánů ústředních orgánů státní správy),
 Česká národní banka (viz. zákon č. 6/1993 Sb.)
 Celní správa (GŘ cel) – podřízenost MF ČR.

Ministerstvo financí ČR
Jde o ústřední orgán státní správy pro státní rozpočet republiky, státní závěrečný účet republiky, státní pokladnu ČR, daně a poplatky, clo, finanční hospodaření, finanční kontrolu, přezkoumání hospodaření územních samosprávných celků, účetnictví, audit a daňové poradenství, věci devizové vč. pohledávek a závazků státu vůči zahraničí, ochranu zahraničních investic, pro tomboly, loterie a jiné podobné hry, hospodaření s majetkem státu a činnosti zaměřené proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a některé další vč. tvorby všech právních norem z oblasti finančního trhu.

Toto ministerstvo se dělí na různé úseky:
 Úsek státních příjmů (rozsah vymezen zvláštním právním předpisem, kterým je zákon o rozpočtových pravidlech), výkon správy daní (zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků),
 Úsek finančního trhu
 Ostatní úseky
Ministerstvo řídí finanční ředitelství a provádí finanční kontroly u organizačních složek státu.

Finanční úřady a finanční ředitelství
Jejich působnost upravuje samostatný právní předpis (zákon č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech).
Jedná se o správní úřady, které zabezpečují státní správu ve stanovených územních celcích, a to v oblasti správy daní, dávek, poplatků, odvodů, sankčních odvodů, příspěvků, pokut a penále odváděných do SR nebo fondů. Spravují také daně určené do rozpočtu samosprávných územních celků.

Finanční ředitelství
To vykonává svou působnost v územním obvodu tvořeném obvody jimi řízených finančních úřadů. Kromě činností viz výše dále např. přezkoumává prvoinstanční rozhodnutí finančních úřadů (daňové a správní řízení), vykonává kontrolu a provádí řízení o přestupcích. Jde o organizační složku napojenou na SR.

Finanční úřad
Jde o základní článek soustavy finančních orgánů. Vykonávají zejména finanční kontroly, provádějí správu daní, řízení o přestupcích, cenovou kontrolu a vymáhají peněžní plnění, které uložily.
Obvody FÚ se obvykle nekryjí s územím okresů, krajů. FÚ bylo 222, FŘ 8, ale jejich počet u FÚ se měl snížit na 199.

Místní finanční orgány
Obec – základní územní samosprávný celek, který je součástí kraje. Samostatná působnost obce. Jsou tu zřizovány finanční výbory a kontrolní výbory jako obligatorní orgány obce. Zřizuje je zastupitelstvo.
Existence tzv. přenesené působnosti obce, tj. její účast při výkonu státní správy. Tato působnost je zajišťována obecními úřady.
V rámci samostatné působnosti si své finanční potřeby řeší obec sama, při podílu na státní správě pak zdroje čerpá ze SR.

Celní orgány
Jsou to specializované orgány státní správy s odvětvovou působností v oblasti celnictví, celní politiky, vykonává rovněž správu spotřebních daní, DPH a vybírá poplatky spojených s dovozem či vývozem zboží.
Tuto oblast upravují samostatné zákony (zákon č. 13/1993 Sb., celní zákon a dále zákon č. 185/2004 Sb., o celní správě).

Mají třístupňovou organizační strukturu:
 Generální ředitelství cel - je samostatný správním úřadem s podřízenosti MF ČR.
 Celní ředitelství (zvláštní postavení Prahy)
 Celní úřady

Česká národní banka
Je to ústřední banka státu nezávislá na výkonné moci (zákon č. 6/1993 Sb., o ČNB).
Má postavení veřejnoprávního subjektu, nezapisuje se do OR.
Mezi její hlavní úkoly patří:
 péče o cenovou stabilitu, úkol „cílování inflace“;
 vydávání mincí a bankovek;
 vedení účtů bank a účtů SR;
 stanovení úrokových sazeb (souvisí s prvním úkolem);
 dává do prodeje státní dluhopisy a vede jejich centrální evidenci;
 vykonává regulaci a dohled nad finančním trhem, tzn. uděluje licence či povolení a provádí dohledovou činnost na dálku či na místě.
ČNB má ústředí a pobočky, příp. účelové organizační jednotky. ČNB má v čele bankovní radu (7 členů).
ČNB není vlastním hospodařením přímo napojena na SR, je osvobozena od placení daně z příjmu.
Všechny obchody a činnosti ČNB podléhají bankovnímu tajemství.

Nejvyšší kontrolní úřad
Pramenem práva je Ústava ČR (čl. 97) a pak zákon č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu.
Je založen na principu anglosaského práva. Není totiž oprávněn ukládat opatření k nápravě či uložit sankci. Kolektivní princip činnosti NKÚ – rozhoduje Kolegium NKÚ (prezident, viceprezident a 15 členů).
Prezidenta a viceprezidenta jmenuje prezident republiky na návrh PS, členy pak volí PS na návrh prezidenta NKÚ.

Finanční nezávislost je dána v podstatě tím, že rozpočet schvaluje PS v rámci rozpočtu na příslušný rok. Zpracovává jej MF ČR na návrh Kolegia NKÚ.

Vazba na PS, na tzv. podvýbor pro kontrolu.
Bývá však pravidlem, že prezident NKÚ se zúčastňuje zasedání vlády, kde jsou projednávány kontrolní závěry.
Nejvyšší kontrolní úřad vykonává kontrolu:
 hospodaření se státním majetkem a finančními prostředky vybíranými ve prospěch právnických osob;
 plnění státního rozpočtu ČR;
 státního závěrečného účtu ČR;
 v oblasti hospodaření s prostředky poskytnutými ČR ze zahraničí a za záruky státu;
 vydávání a umořování státních cenných papírů;
 v zadávání státních zakázek.
 NKÚ může kontrolovat i hospodaření ČNB

Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových
- orgán ČR zabezpečující hospodaření s majetkem státu

Místní orgány finanční správy
Obecné a krajské úřady , kde probíhá správa poplatků, finanční kontrola, kontrola hospodaření s majetkem ÚSC

Finanční a kontrolní výbory
kontrola hospodaření s majetkem a prostředky a další úkoly ….

6. Regulace a dohled v oblasti finančních vztahů

Dozorem lze rozumět aktivitu, jejíž podstatou je pozorování určité činnosti nebo stavu, na které navazuje hodnocení a případně aplikace prostředků směřujících k zajistění účelu sledovaného dozorčí činností.

Finanční kontrolu chápeme tedy jako finanční činnost, jejíž obsahem je vždy porovánídaného stavu se stavem, který předpokládají právní normy, obecně závazná pravidla nebo individuální právní akty. Souvisí s tvorbou, rozdělování a přerozdělování peněžní masy

Obsahem této aktivity na úseku finanční činnosti je dohled nad dodržováním právních předpisů či jiných pravidel nebo individuálních právních aktů s cílem zajistit ochranu zájmu veřejnosti a zabezpečit stabilitu sektoru.

Tři teoreticko-praktické modely provádění dozoru nad finančním trhem:
 jednočlenný dozor – dozor zajišťuje jediná autorita (např. VB, ČR);
 dvoučlenný dozor – dozor nad pojišťovnami je kombinován s dalším subjektem dozorující zbytek finančního trhu;
 vícečlenný dozor – dozor je institucionálně rozdělen mezi více subjektů (ČR do 1. dubna 2006).

V oblasti státního dozoru na úseku finanční činnosti je typické to, že vždy souvisí s tvorbou, rozdělováním a používáním peněžní masy.

• Státní dozor znamená výrazný zásah do svobody podnikání, musí být toto stanoveno ve formě zákona. Tento dozor mohou provozovat a vykonávat i nestátní, soukromé subjekty na základě zmocnění ve smyslu zákona.
• Parlament a vláda
• NKU
• ČNB
• Uřad pro dohled nad družstevními záložnami
• Ministerstvo financí
• Celní orgány
• devizové orgány
• Finanční a jiné orgány obcí

Základní členění kontroly
• Předběžná
• Průběžná
• Následná
• Pravidelná
• Namátková

Základním primárním předpisem pro uskutečnění kontroly je zákon o finanční kontrole ve veřejné správě.

Ten rozlišuje kontrolu na:
• Finanční kontrolu veřejnosprávní
• Fin. kontrola podle mezinár. Smluv
• Vnitřní kontrolní systém orgánů- veřejné správy

 


7. Subjekty vykonávající kontrolu a dozor
Rozpočtová kontrola, daňová kontrola, celní, bankovní, devizová, dohled v oblasti kapitálového trhu, dohled nad pojišťovnictvím

Rozpočtová kontrola

Důležitou složkou plnění rozpočtu je jeho ustavičná kontrola, hlavním pomocným nástrojem je účetní evidence, na jejím podkladě lze sledovat plnění rozpočtu a objevovat rozpory.Vztahuje se na celý rozpočtový proces, tuto kontrolu usktučňuje parlament, vláda, ministerstvo finanncí, jednotlivé fin. orgány, a NKÚ.


Ministerstvo financí

stanoví státní závěrečný účet, který schválí vláda a předkládá ho parlamentu.
Existuje závěrečná bilance, výslednice a je to výsledkem plnění rozpočtu.

Parlament
je orgánem rozpočtové kontroly, kontroluje plnění SR a schvalování závěrečného účtu, tuto kontrolu realizuje prostřednictvím výborů, samotných poslanců, ale i správ o plnění SR, které vláda předkládá.

Vláda
její působnost je dána ústavou. Rozhoduje ve sboru, o sestavení závěreč. Účtu a je dána zákonem o rozpočtových pravidlech. Vláda kontroluje hospodaření s prostředky SR, je zodpovědná PS za hospodaření s fin. prostředky a podává jí čtvrtletně správu.

Ministerstvo financí
působí jako ústřední správní úřad pro fin. kontrolu v intencích zákona o finanční kontrole a v rozpočtové sféře o rozpočtových pravidlech. Správy o výsledcích předkládá vládě. Vykonává kontrolu hospodaření ústředních orgánů a ve státních fondech.

Územní finanční orgány
kontrolují na základě zákona o rozpočtových pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky, organizačních složkách a příspěvkových organizacích jakož i čerpání a využití prostředků poskytnutých obcím a ostatním PO a FO.

NKU
podle ústavy jde o nezávislý kontrolní orgán vykonávající kontrolu hospodaření s rozpočtovými prostředky , se státním majetkem, majetkovými pohledávkami státu. Upravuje zákon o NKU, směřuje i proti vládě, jestli vláda rozhodne o alokaci nějakých prostředků ze SROV.
Směřuje vůči fondům, obcím, veřejnoprávním institucím, ale i právnickým a fyzickým osobám.


Úřad vlády
je oprávněn kontrolovat hospodaření s těmi prostředky, které jsou určeny na výkon státní správy.
Uzemně samosprávé celky- se při výkonu kontroly opírají jak o záko o finanční kontrole tak o zákon o rozpočtových pravidlech )zemních rozpočtů- tzv. malý rozpočtový zákon, a zákon o obecním zřízení ve vztahu k rozpočtu obcí, vykonávají kontrolu orgány obcí a měst. Zpravidla je to zastupitelstvo a schvaluje závěrečný účet.

 

 

Správce rozpočtové kapitoly- provádí též určitou kontrolu formou interní finanční kontroly. Jed to ministr- konkrétně


8. Základní okruhy finanční kontroly

Daňová kontrola - tuto kontrolu uskutečňují finanční úřady a částečně i NKU, který kontroluje i způsob vyměřování a vymáhání daní. Odvodů, poplatků, pokut, které jsou příjmem SR ve vztahu k daním a poplatků plynoucím do rozpočtů obcí, vykonávají daňovou kontrolu obce. ( místní poplatky)- jdou do rozpočtu obce


Celní správa- pak vykonává kontrolu spotřebních daní

Celní kontrola- vykonávají celní orgány na základě zákona celního, jde o prověřování pravosti a existence listin, kontrolu účetních dokladů, a jiných záznamů, kontrolu dopravních prostředků, zavazadel, zboží. Celní kontrolu uskutečňují celnice, které jsou výkonnými orgány celní správy.


Bankovní kontrola- uskutečňuje ČNB dle zákona o bankách a ČNB. Předmětem kontroly jsou nejen banky ale i nebankovní subjekty. ČNB má postavení správního úřadu a řídí se zákonem o státní kontrole.

Devizová kontrola- upravuje devizový zákon a uskutečňují devizové orgány, jimiž jsou ČNB a ministerstvo financí, které sledují jak jsou plněny povinnosti.


Dohled v oblasti kapitálového trhu: vykonává ČNB dle zákona o ČNB jde o dohled nad bankami, obchodníky s cennými papíry, emitenty cenných papírů a dalšími osobami, o kterých to stanoví zákon. Kontrola zahrnuje především rozhodování o žádostech, udělení licencí a povolení, vždy kontroluje dodržování platných právních norem, ukládá opatření k nápravě a sankce.

Oblast bankovnictví
Reguluje zvláštní zákon o bankách, kdy banky podnikají na základě licence ČNB nebo na základě evropské licence nebo MS. Na udělení této licence není právní nárok a v určitých právech platí princip autorizace udělení licence.

Opatření k nápravě- omezení nebo ukončení některé činnosti, výměna osob ve vedení banky, vytvoření rezerv nebo opravných položek, snížení základního kapitálu, výměna členů DR, poujžití zisku po zdanění k doplnění rezervních fondů nebo ke zvýšení kapitálu. Platí zde hledisko kapitálové přiměřenosti.

Nucená správa- zavádí se tehdy, je li ohrožena stabilita banky a bankovního sektoru jako celku, - pozastavení výkonu funkce orgánů banky a dosadí se správce ČNB jmenované radou. Znamená to pozastavení výkonu funkce všem orgánům banky a jejich nahrazení dosazenými lidmi ze strany ČNB. Jde o tzv. správce. Jmenuje jej bankovní rada.
Pokuta za nedostatky může činit až 50 mil. Kč.
Přetrvávají-li nedostatky, lze odebrat bankovní licenci.


Dohled nad ostatními nebankovními subjekty- vykonává ČNB také pokud jsou finančními institucemi, investiční fondy, podílové fondy, pojišťovny a zajištovny, stavební spořitelny, družstevní záložny nebo držitelé devizové licence a licence k provozování platebního systému. Pokuta až 1 mil. Kč.

Subjekty kapitálové trhu je ČNB, jako dozorový orgán, obchodníci s cennými papíry a zahraniční osoba s poskytováním investičních služeb, investiční zprostředkovatelé, burza cenných papírů, emitent cenného papíru a RM systém ( a.s.) Centrální depozitář- je to a.s. a k základním činnostem patří vedení centrální evidence zaknihovaných cenných papírů v ČR. ČNB vykonává dozor nad investičními společnostmi, investičními fondy a nad investičními společnostmi, nad emitenty dluhopisů, bankami či pobočkami zahraničních bank.

Penzijní fondy- oblast je upravena zákonem o penzijním pojištění se stát. příspěvkem, tyto fondy shromažďují prostředky do státních cenných papírů ale i jiných hodnot. Pokuta činní do 5 mil. Kč a k odejmutí činnosti tohoto penzijního fondu. Dohled vykonává ČNB. Oblast těchto finančních vztahů je upravena samostatným zákonem č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem. Povolení uděluje ČNB.
Penzijní fondy umisťují shromážděné peněžní prostředky do státních cenných papírů, ale i jiných hodnot. Jsou stanovena ale omezující pravidla, kam investovat.
I zde existence nápravných opatření s možností uložit pokutu do výše 5 mil. Kč. Může dojít i k odejmutí povolení k činnosti penzijního fondu.

9. Pojišťovací, zajišťovací činnost


Pojišťovací subjekty (VZP, vojenská zdravotní atd….)
Základní právní předpis – zákon č. o pojišťovnictví. Základním úkolem a účelem pojišťoven je prostřednictvím pojišťovací činnosti vytvářet a rozdělovat speciální peněžní rezervy a fondy a v rámci pravidel je užívat k uhrazení pojistných událostí v závislosti na působení pojištěného rizika.
Právní forma – akciová společnost nebo družstvo (jsou výjimky – VZP, Česká kancelář pojistitelů).
Pojištění lze charakterizovat jako činnost spočívající v uzavírání pojistných smluv, správa pojištění a poskytování plnění z pojistných smluv, poskytování asistenčních služeb a zpracování osobních údajů.
Pojistka je to smluvní pojem na základě bilaterální smluvní ujednání mezi dvěma osobami, pokud je delší jak 1 rok- vyžaduje se písemná smlouva
Pojistné plnění- představuje placené náhrady škody na pojištěném majetky a výplaty z úrazového a životního pojištění, případně jednotlivých forem důchodového připojistění.
Pojistná smlouva- mezi pojistníkem a pojištěným.
Právní předpisy pojem pojištění nedefinují.
Souvisí s tím však také nakládání aktiv, zdrojem jsou technické rezervy pojišťoven, ale i uzavírání smluv se zajišťovnami.
Povolení uděluje opět ČNB. Důraz kladen na osobu tzv. odpovědného pojistného matematika.

Zajišťovací činnost – jedná se o uzavírání smluv, kterými se zajišťovna zavazuje poskytnout pojišťovně ve sjednaném rozsahu plnění, nastane-li nahodilá událost ve smlouvě blíže označená. Pojišťovna je v roli pojistníka a zavazuje se platit část pojistného ze smluv takto zajištěných.
Jde o přenesení části rizika převzatého pojišťovnou na zajišťovnu.

Zprostředkovatelská činnost – daná zákonem o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí. Jde o odbornou činnost spočívající v předkládání návrhů na uzavření pojistných smluv, příp. zajišťovacích smluv, uzavírání těchto smluv jménem a na účet pojišťovny (zajišťovny) a vyřizování nároků z pojistných smluv.

Dohledu ČNB podléhají i pojišťovny či zajišťovny zřízené podle zvláštních právních předpisů – např. EGAP (Exportní garanční a pojišťovací společnost, a. s.)
Opatření k nápravě vč. nucené správy, příp. odnětí povolení působit jako pojišťovna (zajišťovna).

Pojem – doplňkový dohled
Jedná se o dohled nad pojišťovnami ve skupině. Rozumí se jím kontrola skutečností, které se týkají přidružené společnosti pojišťovny a které ovlivňují finanční situaci pojišťovny. Např. se jedná o pojišťovnu, která je společníkem v jiné pojišťovně nebo její ovládající společnost je pojišťovací holdingová společnost se smíšenou činností. Holding nemá právní subjektivitu, zpravidla to jsou akciovky.
Jedná se zejména o dohled nad:
 úvěry;
 zárukami;
 obchodní činností s vlivem na pojišťovnu;
 investicemi;
 zajištěním apod.
Dále existuje pojem doplňkového dohledu ve finančních konglomerátech. Zde podléhají tomuto dozoru banky, družstevní záložny, obchodníci s cennými papíry a další osoby.

Pojem – finanční konglomerát.
Splňuje tato kritéria:
 v čele skupiny je regulovaná osoba, která ovládá osobu ve finančním sektoru nebo není regulovanou osobou, ale ovládá alespoň jednu regulovanou osobu s činností ve finančním sektoru;
 alespoň jedna osoba ve skupině je ze sektoru pojišťovnictví, bankovnictví nebo investičních služeb;
 souhrn činností v uvedených sektorech je významný.


10. Finanční kontrola ve veřejné správě

Po roce 1989 byla v podstatě finanční kontrola zrušena, i když byl konstituován NKÚ (viz výše). Situace byla celkem vážná, kritika ze strany EU. Proto byl nakonec přijat zákon č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě.
Zákon zavedl státní finanční kontrolu jako interní nástroj vlády k provádění kontroly hospodaření s rozpočtovými prostředky.
Zákon vymezuje:
 uspořádání a rozsah finanční kontroly,
 zásady řízení a organizace finanční kontroly,
 základní pravidla jejího provádění.
Kontrola je vykonávána:
 mezi orgány veřejné správy,
 mezi orgány veřejné správy a žadateli nebo příjemci finanční podpory,
 uvnitř orgánů veřejné správy.
Zákon se nevztahuje na kontrolu:
 NKÚ;
 Hospodaření s majetkem zvláštního charakteru- rostliny, živočichové, co se zabere na celnici, nebo zbraně a střelivo, co se zabere na celnici
 Přezkum hospodaření územních samosprávných celků;

Veřejnoprávní kontrolu vykonává MF ČR jako ústřední správní úřad pro finanční kontrolu. Je mu svěřeno metodické řízení a koordinace výkonu finanční kontroly.

MF ČR a územní finanční orgány (viz výše) vykonávají tuto kontrolu u:
 organizačních složek státu, st. fondů,
 poskytovatelů veřejné finanční podpory,
 žadatelů o veřejnou finanční podporu.

Správci kapitol SR vykonávají kontrolu u organizačních složek státu a příspěvkových organizací ve své působnosti. Poskytovatelé finančních podpory vykonávají tuto veřejnoprávní kontrolu u žadatelů o tuto podporu s výjimkou těch, jimž byla tato podpora poskytnuta z rozpočtů územních samosprávných celků.
Uzemní samosprávné celky pak kontrolují žadatele, kterým by mohly být poskytnuty finanční podpory z jejich prostředků.


Veřejnoprávní kontrola může být:
 předběžná
 průběžná
 následná

Vnitřní kontrolní systém- to je interní audit
Jedná se o znovuzavedení tzv. vnitřní kontroly.
(vše nad 300 tis. Kč se hlásí i MF ČR).
Interní audit – jde o nezávislé a objektivní přezkoumání a vyhodnocování operací a vnitřního kontrolního systému orgánu veřejné správy.

Vnitřní kontrolní systém- lze si ho představit jako finanční kontrolu zajišťovanou odpovědnými vedoucími zaměstnanci jako součást vnitřního řízení při přípravě operací před jejím schválením, při průběžném sledování a po jejich vypořádání.


11. Daně, poplatky a clo, daňové řízení

Základní finanční instituty
Normy finančního práva , hybridní mají svůj původ v jiných právních odvětvích např. občanské nebo obchodní právo, finanční právo patří ve většině evropských zemí k významným složkám k jejich právnímu systému. Finančně právní normy promítají ekonomické kategorie a vztahy, které vznikají na ek. základě do právní terminologie.

Právník: musí znát celý mechanismu vzájemné souvislosti a závislosti mezi finančně právními institucemi, to platí dvojnásob pro finančního právníka, který musí být i ekonomem.

Rozpočet, Daň, poplatky, clo, měna, devizové hospodářství, finanční trh a finanční kontrola
Neříkal k tomu nic.

Daně, poplatky a clo
Historie sahá až do středověku, nicméně daně, poplatky a clo dostalo své místo ve společnosti až v 18. století.
Daně se historicky vyvinuly z poplatků (tzv. regálů).
Název je druhořadým znakem, důležité je, zda přináší potřebné příjmy do státní pokladny a měl by narážet na co nejmenší odpor veřejnosti. Jde zejména o fiskální funkci.

Dnešní příjmy státu představují akumulační stránku financí a mají podobu nenávratného odčerpávání určité části důchodů. Jde o princip nenávratnosti (na rozdíl od úvěru, kde je naopak uplatňován princip návratnosti).
Prodej výsad či oprávnění – tam má původ pojem poplatek. Podstatou je tedy úplata za získání určitého prospěchu.
Daně však jsou placeny, aniž by subjekt získal jakýkoliv prospěch.
Jak poplatky, tak daně jsou nástrojem redistribuce HDP.

Daně jsou produktem neekvivalentním a jsou periodické, poplatky jsou jednorázové finanční platby se získáním jisté výhody, oprávnění – jsou tedy ekvivalentní.

Clo má sice povahu poplatku, z hlediska funkčního je však bližší dani, protože se stává součástí ceny dováženého zboží a působí stejně jako nepřímé daně.

Příspěvky – jde o platby, které stát ukládá určitým subjektům v souvislosti se službou, kterou jim poskytuje. Odlišnost od poplatků je taková, že příspěvek se ukládá těm, kteří se o příslušný prospěch neucházejí. Jde o zákonnou platební povinnost.- např. státní příspěvek v nezaměstnanosti

Úvěr- Proč úvěr – pokryje dočasný nedostatek zdrojů, překlene tuto dobu na principu návratnosti. Za úvěr se však musí zaplatit cena – úrok. Zdrojem úvěru jsou dočasné přebytky – úspory (např. obchodní úvěr, státní úvěr, spotřební úvěr…..)

Měna a devizy
Měnové předpisy jsou takové právní normy, které upravují měnovou jednotku, měnovou soustavu a jejich vzájemné vztahy.
Měna je právní pojem pro ekonomickou kategorii „peníze“.
Měnové předpisy souvisejí úzce s předpisy devizovými, např. tzv. měnové kurzy.

Měnové soustavy:
 metalická měnová soustava (jeden nebo dva kovy, mono nebo bimetalická)
 úvěrová měnová soustava (oběh bankovek – směnky cedulových bank);
 papírová měnová soustava (obíhají neplnohodnotné peníze – papírové peníze nesměnitelné za kov nebo neplnohodnotné mince). Státovky představovaly dluh státu u emisní banky.

1944 – vznik MMF a Světová banka (Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj).
Devizový monopol – 1953 vč. výstupu tehdejšího Československa z MMF. Tvrdá nabídková

12. Finanční trh

Jde o systém vztahů, nástrojů, subjektů a institucí, které shromažďují, soustřeďují, rozdělují a rozmisťují dočasně volné peněžní prostředky na základě nabídky a poptávky.

Má čtyři základní funkce:
 akumulační- soustředují se peníze
 alokační – tady se umísťují peníze
 selekční – peníze jsou přerozdělovány subjektům, které je dokážou efektivněji využít
 přerozdělovací- přerozdělují se mezi deficitními a přebytkovými

Dvě skupiny subjektů finančního trhu – ty subjekty, které pociťují přebytek peněžních prostředků a ty, které mají jejich nedostatek.

Je to takový trojůhelník:
Ti první mají zájem na:
 co největší výnosovosti
 na likviditě a rychlosti
 co nejnižším riziku


Ti druzí zase na:
 co nejnižších nákladech
 co nejdelší době návratnosti

Trh lze dělit na:
 peněžní - Jde o trh krátkodobých peněz. Splatnosti těchto produktů jsou ve dnech až měsících, max. však do jednoho roku.
 kapitálový - Je to trh dlouhodobých peněz, tzn. trh s instrumenty nad rok a více let.

Nebo na trh:
 primární - jde o trhy, které jsou určeny pro obchodování s novými emisemi cenných papírů, slouží pro získání nových zdrojů na investice.
 Sekundární - na tomto trhu se prodávají již dříve vydané cenné papíry a mají zajišťovat likviditu pro své investory, tj. umožnit přeměnu finančních nástrojů do likvidních peněžních prostředků.

 


...
pokud chcete materiál celý, musíte si jej stáhnout (stažení je zdarma)

 
novinky

Přidat komentář

Ohodnoť materiál Finanční právo.


 
typ

Podobné materiály

Podobné materiály k materiálu: Finanční právo

lupa
Rychlá navigace
přejdi rychleji k hledaným materiálům


 
statistika
Statistika
Jak jsme na tom?

Studentů: 38993
Materiálů střední školy: 3604
Materiálů vysoké školy: 1593
Středních škol: 806
Vysokých škol: 63



© 2010 - 2019 Všichni Všem - Smluvní podmínky | Kde to jsem? | Kontakty | Reklama
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace