Právo sociálního zabezpečení a zdravotního pojištění - Právo sociálního zabezpečení - Všichni Všem


Materiál je formátu doc

Právo sociálního zabezpečení

Detail materiálu

Autor:
Přidáno: 14.05.2012 16:14
Kategorie: Zkoušky
Předmět: Právo sociálního zabezpečení a zdravotního pojištění
Známka: 1.3
Hodnoceno: 3x
Popis: Kompletní přehled práva sociálního zabezpečení a zdravotního pojištění pro vykonání zkoušky


Stáhnout materiál

Oznámkuj materiál: 1 2 3 4 5

Nahlásit materiál

Doporučit přátelům




Náhled materiálu: Pozor! Náhled nemusí odpovídat skutečnosti. (v náhledu chybí obrázky a formátování se může lišit)

Právo sociálního zabezpečení a zdravotního pojištění
Sociální rizika jsou právem známé skutečnosti, s nimiž právo spojuje vznik, změnu nebo zánik práv a povinností, pomocí nichž lze předejít, zmírnit nebo překonat tíživou životní situaci. Hlavními sociálními událostmi jsou zejména: nemoc, úrazy, těhotenství, invalidita, stáří, narození dítěte, smrt rodinného příslušníka, ztráta zaměstnání…
Sociální zabezpečeni můžeme potom obecně chápat jako soubor institucí, zařízení a opatření, jejichž prostřednictvím se uskutečňuje předcházení, zmírňování a odstraňování následků sociálních rizik občanů (tj. rizik, které se vyskytnou při předpokládaných sociálních událostech typu stáří, nemoc, mateřství, sociální potřebnost v důsledku nedostatku příjmů rodiny, atd.).
Pojem právo sociálního zabezpečení - soubor právních norem, které upravují hmotné zabezpečení a služby, jež stát zabezpečuje, reguluje nebo poskytuje občanům, kteří v důsledku sociální události nemohou být výdělečně činní a jejich právem garantované sociální práva jsou tak v ohrožení. Čili člověk je již příliš stár na to, aby byl ekonomicky činný, obdrží důchod (sociální událostí je stáří), nebo v důsledku nemoci či úrazu nemůže vykonávat většinu prací, které zdraví mohou – událostí je invalidita,...
Jedná se o hraniční odvětví veřejného a soukromého práva (povinné pojištění – sociální x penzijní připojištění – dobrovolné na soukromoprávní bázi).
Sociálnímu zabezpečení se přikládá v různých zemích různý obsah. Liší se charakterem, formou, cíli i náplní, vymezením okruhu sociálních událostí. V současné době díky právu EU dochází k vymezování minimálních standardů, které musí jednotlivé země svým občanům garantovat.
Sociální zabezpečení se poskytuje v následujících případech (odvětvích) při:
• nemoci
• nezaměstnanosti (zákon č. 435/2004 Sb. o zaměstnanosti – podpora § 39 a následující, doby – 43, výše - § 51, při rekvalifikaci § 50, možnost výdělku při podpoře - § 25/3) + zákon č. 118/2000 Sb. o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele + zákoník práce (ochrana pracovního poměru vůbec)
• zdravotního poškození a invalidity
• stáří
• mateřství
• rodičovství
• úmrtí živitele

Nástroje v sociálním zabezpečení jsou:
sociální pojištění (př. sociální pojištění na důchod,..)

sociální zaopatření a podpora (poskytování dávek za předem daných podmínek bez ohledu na to, zda byly předtím placeny nějaké příspěvky nebo zda splňují podmínky pro otestování majetku – př. porodné, pohřebné)

sociální pomoc (dříve chudinská péče, poskytnutí pomoci těm, kteří ji prokazatelně potřebují – př. dávky sociální péče, dávky pomoci v hmotné nouzi…)
sociální služby (př. dříve azyly, špitály, dnes rozdělení na státní a nestátní, např. starost o alkoholiky,…)

Nejrozšířenějším pojetím sociálního zabezpečení v současné době je sociální zabezpečení ve smyslu souhrnného označení pro všechny sociální instituce poskytující občanům (a za určitých podmínek i cizincům) radu (poradenství), ochranu (prevenci), materiální (věcná) a peněžní plnění (dávky), služby a azyl (ústavní péči) k uspokojení jejich sociálních (společností uznaných) potřeb.

Systém práva sociálního zabezpečení:
• zdravotní pojištění
• nemocenské pojištění
• zabezpečení v mateřství
• důchodové pojištění
• penzijní připojištění
• pojištění a zabezpečení v nezaměstnanosti
• pojištění a zabezpečení při pracovních úrazech nemocech z povolání
• státní sociální pomoc a podpora rodinám
• sociální pomoc
• sociální služby

Základní principy systému sociálního zabezpečení:
• principu univerzality = všeobecnosti – tj. rozsah sociálního zabezpečení na všechny občany
• princip sociální solidarity (čili občané s vyššími příjmy by se měli podílet na zabezpečení občanů s nižšími příjmy, a ekonomicky aktivní část obyvatelstva by měla svými příspěvky přispívat k úhradě dávek občanům nacházejících se ve společensky uznaných sociálních událostech, ještě sem spadá i solidarita v řadě dalších oblastí (zdraví s nemocnými, bezdětní s rodinami s dětmi apod.).
• princip participace (podporovat a rozvíjet především spoluúčast jednotlivých občanů, aby byl posílen princip odpovědnosti jednotlivých subjektů za úroveň vlastních životních podmínek při umožnění dostatečné možnosti volby při rozhodování o způsobu života a způsobech řešení jednotlivých sociálních událostí – ten vystupuje do popředí zejména dnes, při zřejmosti, že stát nebude do budoucna schopen hradit všem vše).

Financování sociální ochrany
Sociální ochrana – jako systém přerozdělování – se financuje v podstatě z následujících zdrojů:
• z povinného pojistného,
• ze státního rozpočtu,
• ze zdrojů účastníků právních vztahů sociálního práva.

 

Financování z pojistného
Povinné sociální pojištění je nástrojem, jímž stát nutí své občany k tomu, aby se finančně sami zajistili pro případ budoucí sociální události.
Průběžné financování – pay as you go
- založeno na principu „průběhu“ finančních prostředků určitým systémem, který tyto prostředky v podstatě „dopraví“ od jednoho subjektu (toho, který momentálně přispívá na pojištění) ke druhému (tomu, který momentálně ze systému čerpá)
- pojištěnec a zpravidla rovněž jeho zaměstnavatel platí pojistné, které vybírá a spravuje státem kontrolovaná nebo přímo státu podřízená pojišťovna
- výhody: finanční spolehlivost (takto financovaný systém v podstatě nelze vytunelovat)
- nevýhody: citlivost na demografický vývoj, v okamžiku, kdy těch, kteří do systému přispívají, není výrazně více, než těch, kteří ze systému čerpají, má průběžně financovaný systém problémy a musí být „dofinancováván“, zpravidla ze státního rozpočtu.

Fondování – funding
- finanční prostředky se střádají na osobním účtu pojištěnce a do té doby, než pojištěnci vznikne nárok na čerpání těchto dávek, jsou tyto prostředky zhodnocovány bezpečným kapitálovým investováním fondu, který tyto prostředky spravuje
- zaměstnanec, případně i zaměstnavatel platí pojistné penzijnímu fondu, kde má pojištěnec osobní účet, jeho prostředky jsou zhodnocovány
- užíván především v doplňkových systémech,
- výhody – není tak citlivý na demografický vývoj, lepší zhodnocení prostředků,
- nevýhody – citlivost na ekonomický vývoj.

Financování důchodů - základní systém – průběžný (ČSSZ), připojištění – fondový systém.
Financování nemocenského pojištění - průběžný systém (OSSZ)
Zdravotní pojištění zaměstnanec i zaměstnavatel, popřípadě stát platí ZP určité částky, ta vytváří rezervní fond. Velmi složité.
Příjmy na sociální i zdravotní pojištění a důchody jsou příjmy SR.

Prameny práva sociálního zabezpečení:
• ústavní zákony
• mezinárodní smlouvy (viz § 10 Ústavy)
• zákony
• podzákonné předpisy (zejména vyhlášky)
• kolektivní smlouvy, vnitřní předpisy (pozor, nejsou závazné navenek, zavazují jen podřízené subjekty)
V právu sociálního zabezpečení zásadně nepřichází v úvahu použití analogie.

 

 

Důchodové pojištění
Po roce 1989 vyvstala nutnost řady změn v důchodovém pojištění, kdy cílem bylo postupné vytvoření moderního systému penzijního pojištění, jehož financování by se oddělilo od státního rozpočtu, jehož dávkový systém by byl schopný pružně reagovat na demografický a hospodářský vývoj a který by zohledňoval probíhající ekonomickou transformaci. Zároveň bylo cílem více zohlednit při výplatě dávek výši výdělků dosažených za celý život pojištěnce a motivovat ho k aktivní účasti na penzijním systému. Na základě provedených legislativních úprav byla zásadním způsobem změněna konstrukce výpočtu důchodu, zavedena valorizace důchodů a změněno posuzování podmínek úplné i částečné invalidity. Zákonnou úpravou bylo zavedeno postupné zvyšování věku odchodu do důchodu. Nyní se zejména s ohledem na předpokládaný demografický vývoj objevila nutnost změny systému průběžného na jiný, finančně únosný a ufinancovatelný systém (viz článek o tzv. Velké důchodové reformě)

Charakteristické rysy:
a) princip jednotné právní úpravy (pro všechny pojištěnce platí jednotné zásady pro nárok na důchod a jeho výpočet, není rozlišeno, zda jsem člen družstva, policista, voják, či OSVČ)
b) povinná účast (občan se nemůže z placení vyvázat, platit musí, i kdyby měl na důchod dostatečné svoje rezervy) viz § 2 ZoDP a § 5 ZoDP
c) obligatornost dávek (při splnění daných podmínek je na důchod právní nárok)
d) zajištěna soudní ochrana (soudní přezkum rozhodovaní o důchodech – viz správní soudnictví)
e) garance důchodů státem, placení za tím účelem stanoveného pojistného (dnes ale vyvstala nutnost důchodové reformy- viz speciální článek)
f) omezený princip zásluhovosti (i přes sebe vyšší plat důchod po dosažení stropu již dále neroste – byla přijata změna – viz Nález ÚS ČR Pl. ÚS 8/07 – zrušil § 15 ZoDP, viz zákon č. 220/2011, ale i nadále bude omezený princip zásluhovosti nějakým způsobem zachován)
g) solidarita – souvisí s principem pay as you go – průběžný systém financování (co se dnes zaplatí, jde na důchod dnešní, osoba si nespoří na vlastní důchod, musí spoléhat na to, že v budoucnu bude stát schopen důchody financovat – dnes ale problémy s demografickým vývojem a udržitelností financování systému,který se stal deficitním a má být deficitním i v budoucnu – viz velká důchodová reforma)
h) ochrana nabytých práv (viz § 13 – ochrana dob pojištění nabytých před 1.1. 1996

Zabezpečované životní situace
V rámci základního důchodového pojištění jsou zabezpečeny všechny případy dlouhodobého ohrožení následkem sociální události (viz dále dělení těchto událostí), při které dochází ke ztrátě zdroje obživy a schopnosti si takový zdroj opatřit. Podle příčiny vzniku a jim odpovídajících způsobů řešení jsou rozlišovány tyto sociální situace zabezpečené dlouhodobými dávkami (§ 4 ZoDP):
a) stáří (tzv. přímý důchod) - starobní,
b) invalidita (také tzv. přímý důchod) –
c) ovdovění a osiření (tzv. pozůstalostní důchody) – vdovský, vdovecký a sirotčí,
Pojem – Důchod = dlouhodobá dávka poskytovaná v sociálně pojišťovacím systému jako opakující se peněžité plnění sloužící k částečnému odstranění důsledku vymezených sociálních situací

V důchodovém pojištění se proto poskytují tyto dávky:
a) starobní důchod,
b) invalidní důchod,
c) vdovský důchod,
d) vdovecký důchod,
e) sirotčí důchod.

Základní důchodová soustava je povinná pro všechny fyzické osoby výdělečně činné na území České republiky, kdy okruh fyzických osob stanoví § 5 odst. 1 a 2. Osoby uvedené v § 5 odst. 1 písm. a) d) a f) až l) a v) až x), odst. 2 a odst. 3 jsou účastny na důchodovém pojištění za předpokladu, že jsou účastny na nemocenském pojištění (podle zákona č. 187/2006 Sb.) – viz § 8 ZoDP. OSVČ mají podmínku účasti na důchodovém pojištění upravenu v § 9 a 10 ZoDP.
Tento požadavek povinné účasti je jednou z forem, jak zabránit vzniku chudoby, a je základním prvkem principu občanské solidarity. Je nezbytný i z důvodu zajištění potřebných prostředků na úhradu vyplácených důchodů. Vedle povinné účasti se lze účastnit dobrovolně (viz § 6 ZoDP)
Důchodová soustava je jednotná pro všechny fyzické osoby výdělečně činné na území České republiky. V systému tak nejsou žádné skupiny osob diskriminovány či zvýhodňovány na úkor ostatních (např. v minulosti pracovní kategorie, osobní důchody). Respektování tohoto principu znamená také zavedení obdobných podmínek pro přiznávání vdovského a vdoveckého důchodu.

Další pojmy důležité v případě DůP.
§ 11 ZoDP – doba pojištění (= doba, za kterou bylo placeno pojistné - u osob v § 5 odst. 1 písm. a) až l), v) až x) a v § 5 odst. 2 a 3, § 11/1, 2) a u dalších osob §11/3)

§ 12 ZoDP – náhradní doba pojištění týká se osob uvedených v § 5 odst. 1 písm. m) až u), nutno pojištění na území ČR a minimálně po dobu jednoho roku. Co je důležité, nestanoví-li zákon v jiných ustanoveních jinak, hodnotí se tato náhradní doba shodně, jako doba pojištění uvedená v § 11 ZoDP (viz § 12/2). Za náhradní dobu se neplatí pojistné, někde vymezeno časovým rozsahem, jiné podmíněné podáním přihlášky k účasti na pojištění

Ad a) Starobní důchod
Sociální událostí vymezující tuto životní situaci je dosažení určité věkové hranice. Ta je v systémech důchodového pojištění stanovena na základě celospolečenského konsenzu o tom, že od určitého věku je již člověk neschopen soustavné práce. V systémech různých zemí se pohybuje od 60 do 65, zcela výjimečně až do 67 let pro muže, někdy je nižší pro ženy (vzniká zde nerovnost, neboť výše u žen je možno snížit o péči o dítě, což u mužů nelze, přitom stále více mužů se o děti stará, ale věk do důchodu se jim nesnižuje). V českém systému byla původně jedna z nejnižších věkových hranic pro odchod do důchodu, ale finanční náročnost systému důchodového pojištění nutí tento věk zvyšovat. Od roku 1996 se důchodový věk u mužů zvyšoval pravidelně o dva měsíce ročně. U žen je rychlost zvyšování dvojnásobná - čtyři měsíce za rok (stanoveno v příloze k zákonu a týká se osob narozených před rokem 1968). Věk pro ročníky 38 až 77 je určen dle přílohy k zákonu, pro ročníky 78 a výše je stanoven odchod do důchodu až v 67-ti!!! Letech (opět zvýšeno), a to totožně pro muže i ženy.
Podmínkou pro nárok na starobní důchod je určitá doba účasti na pojištění (§ 28 a zejména délka pak § 29 ZoDP – doba se od 25 let pojištění zvyšuje až na dobu 35 let pro dnešní mladé lidi).
Ze základního věku existují ještě výjimky a odchylky, které by měly směřovat k pružné věkové hranici odchodu do důchodu. Věk, do kterého je člověk schopen pracovat, je individuální záležitostí, je proto věcí osobního rozhodnutí občana, kdy ukončí svou výdělečnou činnost. Jednou z možností je i předčasný odchod do starobního důchodu. Smyslem zavedení možnosti předčasného odchodu do starobního důchodu již v roce 1998 bylo řešit sociální situaci občanů, kteří v relativně krátké době před dosažením důchodového věku ztratili zaměstnání (původně se vyžadovaly kvalifikované důvody skončení zaměstnání) a nemohli získat zaměstnání nové. Byla však využívána podstatně více, než se očekávalo, a to zejména pro velmi výhodný způsob stanovení výše těchto důchodů. Po úpravě v roce 2001 spočívající ve vyšší redukci procentní výměry předčasných starobních důchodů se již počet těchto nově přiznávaných důchodů nezvyšoval. I když tato úprava zohlednila určitým způsobem pojistně matematická pravidla, dočasně krácený předčasný starobní důchod byl vždy výhodnější, protože po dosažení důchodového věku vznikl nárok na „normální“ nekrácený starobní důchod. Výplata těchto důchodů negativně ovlivňovala výdaje na důchody. Dočasně krácené předčasné starobní důchody se proto od 1. 1. 2004 zrušily. Od 1. ledna 2004 má tedy pojištěnec možnost odejít bez dalších podmínek (kromě podmínky získání doby pojištění nejméně 25 let) do předčasného starobního důchodu, po dosažení důchodového věku klasického ale nelze přiznat důchod podle běžných ustanovení zákona o důchodovém pojištění (§ 31 odst. 3 ZoDP)

Konstrukce důchodu
Od roku 1996 byla zavedena tzv. dvousložková konstrukce důchodu, při níž se důchod skládá z pevné základní výměry (1. složka – daná zákonem v pevné sazbě, která se vždy novelizací zákona může změnit – z 1.700,- Kč na 2.170,- Kč dříve, nyní 2.230,- Kč měsíčně nyní - § 33/1 ZoDP) a procentní výměry (2. složka), jejíž výše závisí na výši výdělku a době pojištění. Nyní však výše základní výměry starobního důchodu činí 9 % průměrné mzdy měsíčně - § 33/1
Stanovení konkrétní částky důchodu je velice složitý matematický postup upravený v § 34 a 36 ZoDP, který se provádí za pomoci výpočetní techniky.
Způsob výpočtu důchodových dávek se skládá ze dvou základních fází. Jednak se jedná o stanovení základu (tzv. výpočtový základ) a jednak o vlastní vyměření důchodové dávky.


Pro stanovení výpočtového základu se užívají následující pojmy:
Rozhodné období (RO) - § 18 ZoDP
Definicí ze zákona rozumíme rozhodným obdobím časový úsek, v němž se zjišťuje výše osobního vyměřovacího základu. Za rozhodné období považujeme, které začíná kalendářním rokem bezprostředně následujícím po roce, v němž pojištěnec dosáhl 18 let věku, a končí kalendářním rokem, který bezprostředně předchází roku přiznání důchodu, pokud se dále nestanoví jinak. Do tohoto období nezahrnujeme roky před rokem 1986 (plná délka třiceti let se bude tedy týkat důchodů přiznaných až v roce 2016). Zároveň musí být splněna podmínka, že pokud by takto stanovené rozhodné období mělo obsahovat kalendářní rok, v němž pojištěnec dosáhl 18 let věku, zkracuje se tak, aby tento kalendářní rok a roky předcházející neobsahovalo.

Vyloučené doby (VD) - § 16 odst. 4 ZoDP
Pod tímto pojmem zákon rozumí časové úseky, které se při stanovení vyměřovacího základu vylučují z rozhodného období. Dobami, které jsou tedy irelevantní při stanovení výpočtového základu, jsou zejména:
- doba pobírání dávek nemocenského pojištění (péče) nahrazující příjem z výdělečné činnosti,
- doba pobírání plného invalidního nebo starobního důchodu (a to i od zahraničního nositele pojištění),
- doba výkonu vojenské služby v české armádě (nejde-li o dobu pojištění),
- doba výkonu civilní služby,
- doba účasti na důchodovém pojištění osoby pečující o dítě ve věku do čtyř let nebo o dítě ve věku do osmnácti let, je-li dlouhodobě, těžce zdravotně postižené vyžadující péči,
- doba účasti na důchodovém pojištění osob pečujících osobně o blízkou, převážně bezmocnou osobu nebo blízkou, částečně bezmocnou osobu starší 80 let
- doba účasti na povinném důchodovém pojištění z důvodu studia,
- doba účasti na důchodovém pojištění z důvodů vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání.

Vyměřovací základ (VZ)
Vyměřovacím základem rozhodným pro výpočet důchodové dávky se rozumí vyměřovací základ pro stanovení pojistného na sociální pojištění a státní politiku zaměstnanosti.

Všeobecný vyměřovací základ (VVZ) - § 17 odst. 2 ZoDP
Pod tímto pojmem rozumíme výši průměrné měsíční mzdy za kalendářní rok. Pro jeho stanovení jsou rozhodující údaje zjištěné Českým statistickým úřadem a jeho výši stanoví prováděcí předpis (dříve vlána nařízením).

Přepočítací koeficient (PK) - § 17 odst. 4 ZoDP
Důsledkem termínu dostupnosti statistických údajů o průměrné mzdě (tento údaj je znám až koncem 3. čtvrtletí následujícího roku) by bylo možno aktualizovat vyměřovací základ pouze na mzdovou úroveň dosahovanou dva roky před přiznáním důchodu. Prováděcí právní předpis stanoví proto přepočítávací koeficient (PK) jako podíl průměrné měsíční mzdy za 1. pololetí kalendářního roku, který o jeden rok předchází roku přiznání důchodu, a téhož ukazatele, který o dva roky předchází roku přiznání důchodu.

Koeficient nárůstu všeobecného vyměřovacího základu (KNVVZ) - § 17 odst. 1 ZoDP
Vzhledem k tomu, že se zohledňují vyměřovací základy za mnohaleté období, je třeba, aby byl co nejvíce eliminován vliv růstu obecné mzdové úrovně na rozdílnou hodnotu vyměřovacích základů v různých letech, tj. aby úhrn vyměřovacích základů pojištěnce za kalendářní rok byl pro výpočet důchodu hodnocen ve výši, která by odpovídala jeho hodnotě při mzdové úrovni před přiznáním důchodu.
K tomuto zreálnění (aktualizaci) slouží tento koeficient. Je stanoven jako podíl všeobecného vyměřovacího základu za kalendářní rok, který o dva roky předchází roku přiznání důchodu, vynásobeného přepočítacím koeficientem a všeobecného vyměřovacího základu za kalendářní rok, za který se vypočítává roční vyměřovací základ.

Osobní vyměřovací základ (OVZ) - § 16 odst. 1 ZoDP
Tímto základem je měsíční průměr součtu ročních vyměřovacích základů pojištěnce za rozhodné období.

Roční vyměřovací základ (RVZ) - § 16 odst. 2 ZoDP
Roční vyměřovací základ definujeme jako součin úhrnu vyměřovacích základů pojištěnce za kalendářní rok a koeficientu nárůstu všeobecného vyměřovacího základu.

Výpočtový základ (VZ)
V rámci solidarity vyšších příjmových skupin s nižšími příjmovými skupinami je osobní vyměřovací základ (průměr ročních vyměřovacích základů) redukován. Hranice pro redukci výdělků se podle stanovených kriterií pružně zvyšuje nařízením vlády tak, aby byl zajištěn soulad vývoje vyplácených a nově přiznaných důchodů. Ke zvýšení hranic redukcí výdělků rozhodných pro výpočet důchodu dochází vždy k 1. lednu vládním nařízením.
Při stanovení výpočtového základu je tedy nutno nejdříve určit rozhodné období a zjistit vyměřovací základy za jednotlivé kalendářní roky, které spadají do rozhodného období a vyloučené doby v tomto období.
Poté je nutno zjistit roční vyměřovací základy (tj. úhrn vyměřovacích základů za každý kalendářní rok se vynásobí příslušným koeficientem nárůstu všeobecného vyměřovacího základu) a provede se jejich součet. Podle výše uvedeného vzorce se provede výpočet osobního vyměřovacího základu. Po provedení jeho redukce dostaneme výpočtový základ.

Procentní výměra důchodu je počítána postupem v § 15 (dříve bylo tak, že za každý rok pojištění do doby dosažení věkové hranice nároku na starobní důchod bude náležet 1,5 % výpočtového základu. Uplatňuje se zde tzv. redukční hranice (část OVZ se použije celá, část po této tzv. 1 . redukční hranici se použije do jiné určité částky (ve výši 30%), nad 2. redukční hranici je 10%).

Základní výměra se stanovila ve výši 680 Kč, postupně se zvýšila až na 1570 Kč v roce 2007, nyní činí 2.230,- Kč. Základní výměra nyní je percentuální výše z průměrné mzdy a je stejná pro nově přiznané i vyplácené důchody. Tato částka náleží každému důchodci pouze jednou, tzn. že např. při souběhu starobního a vdovského důchodu náleží základní výměra jen k jednomu důchodu.

Součtem procentní a základní výměry dostaneme celkovou výši důchodu.

Zvláštností je, že při souběhu výdělečné činnosti a důchodu lze vyplácet obě částky - § 37 (ačkoliv je důchod v podstatě náhradou za ztrátu možnosti vydělávat v důsledku dosažení věku, lze si přivydělat v jakékoliv výši).


Ad b) Invalidní důchod
Invalidní důchody v sociálním pojištění stejně jako ostatní dávky tohoto systému je nutno považovat za náhradu ztráty pravidelných příjmů, nikoliv za kompenzaci všech případů vrozeného nebo získaného zdravotního poškození.
Důchodové pojištění občanů s nepříznivým zdravotním stavem je koncipováno tak, aby motivovalo jejich návrat do pracovního procesu, který by neohrožoval jejich zdraví a umožnil jim opatřit si dostatečné finanční prostředky vlastním přičiněním.
Dříve se rozlišovalo plná a částečná invalidita, nynější úprava přešla na invalidní stupně – jsou stanoveny 3 stupně (§ 39/2 ZoDP) – vázáno na dvě podmínky – dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav + pokles pracovní schopnosti o nejméně 35% (co je PPS viz § 39/3). Hlediska určení PPS viz § 39/4 (v praxi to funguje tak, že míru PPS určuje posudkový lékař, který vypracuje něco, co se nazývá zdravotním posudkem, kde však vůbec nezdůvodňují posudkoví lékaři míru PPS, v této praxi bohužel pokračuje i ČSSZ)
Třetí stupeň je dán, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu (definován v § 26 ZoDP):
a) nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 70 %,
Druhý stupeň, jestliže:
a) z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %,
První stupeň, jestliže:
a) z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35%, nejvýše pak o 49%.
Pracovní schopnost je definována v § 39 odst. 3 ZoDP
Podmínky vzniku § 38 ZoDP ve spojení s § 40 ZoDP (potřebná doba pojištění)
Výše invalidního důchodu viz § 41 a 42 ZoDP (výpočtový základ je stanoven v § 15 ZoDP)

Ad c) Pozůstalostní důchody
Vdovský a vdovecký důchod
Vdova má nárok na vdovský důchod po manželovi, který byl poživatelem starobního, invalidního důchodu nebo který by splnil podmínky nároku na invalidní nebo starobní důchod nebo zemřel následkem pracovního úrazu (§ 49).
Vdovský důchod náleží vždy po dobu jednoho roku od smrti manžela (jedná se o tzv. bezpodmínečný nárok).
Po uplynutí této doby má vdova nárok na vdovský důchod, jestliže splňuje alespoň jednu z těchto podmínek:
a) pečuje o nezaopatřené dítě,
b) pečuje o dítě, které je závislé na péči jiné osoby ve stupni II (středně těžká závislost) nebo stupni III (těžká závislost) anebo stupni IV (úplná závislost),
c) pečuje o svého rodiče nebo rodiče zemřelého manžela, který s ní žije v domácnosti a je závislý na péči jiné osoby ve stupni II (středně těžká závislost) nebo ve stupni III (těžká závislost) anebo stupni IV (úplná závislost), d) je plně invalidní,
e) dosáhla určitého věku nebo důchodového věku, je-li důchodový věk nižší. (§ 50 ZoDP)
Nárok na vdovský důchod zaniká (§ 50/5, 6), přestala-li platit podmínka uvedená pod písmeny a) až d), a dále zaniká provdáním (v tomto případě však náleží jednorázová výplata ve výši dvanácti měsíčních splátek vdovského důchodu) a neobnovuje se již zánikem druhého manželství a také právní mocí rozhodnutí soudu o to, že vdova úmyslně způsobila smrt manžela.
(§ 51 ZoDP) Procentní výměra vdovského důchodu činí 50 % důchodu zemřelého či důchodu, na který by měl v době úmrtí nárok. Základní výměra vdovského důchodu v roce 2007 činila 1570 Kč měsíčně, nyní je 2.230,- Kč.
Vdovecký důchod je od roce 1995 přiznáván za stejných podmínek a ve stejné výši jako důchod vdovský. Je tím vyhověno i mezinárodním trendům a doporučením o stejném nakládání s muži a ženami v oblasti sociálního zabezpečení a o zmenšování rozdílů mezi muži a ženami v případě péče o rodinu.

Sirotčí důchod
§ 52 - Na sirotčí důchod má nárok nezaopatřené dítě, zemřel-li:
a) rodič (osvojitel dítěte),
b) osoba, která převzala dítě do péče nahrazující péčí rodičů na základě rozhodnutí soudu o svěření dítěte do výchovy jiné osoby nebo do společné výchovy manželů.

Nárok na sirotčí důchod vzniká po obou z osob uvedených v § 52/1-a) nebo b) (viz § 52/2), zaniká (§ 52/4), přestane-li být dítě nezaopatřené, nebo zaniká osvojením, dojde-li ke zrušení osvojení, nárok se obnovuje + Nárok na sirotčí důchod po osobě uvedené v § 52 odst. 1 písm. b) zaniká svěřením dítěte do výchovy jiné osoby nebo do společné výchovy manželů + aplikace § 52/6 ZoDP?!)

Výše procentní výměry sirotčího důchodu činí 40 % výměry starobního nebo plného invalidního důchodu, na který měl nebo by měl nárok zemřelý v době smrti. Základní výměra sirotčího důchodu v roce 2007 činila 1570 Kč měsíčně, poté 2.230,- Kč, nyní 9 %.
Souběh důchodů - viz § 59


Penzijní připojištění
Možnost penzijního připojištění v České republice byla vytvořena přijetím zákona č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem a o změnách některých zákonů souvisejících s jeho zavedením. Česká republika se tak stala jednou z prvních zemí střední Evropy, které zavedly dodatkové penzijní připojištění.
Systém, který lze v souladu s běžnou světovou praxí označovat jako třetí pilíř důchodového zabezpečení, má následující parametry:
- je dobrovolný - založený na vlastním rozhodnutí potenciálního účastníka (pozor ale na současné diskuse, kdy mnozí odborníci požadovali povinné spoření části peněz nyní odváděných státu na důchod právě do systému penzijního připojištění)
- je důsledně založen na občanském principu, který spočívá na vztahu penzijní fond versus fyzická osoba,
- umožňuje přihlédnout ke konkurenční nabídce různých penzijních fondů,
- je fondově financovaný,
- je podporován státem formou státního příspěvku, který je odvozen od výše pojistného a od roku 2000 je podporován i formou daňových úlev.

Význam penzijního připojištění
Zajištění možnosti získání doplňkových příjmů nad rámec povinného důchodového zabezpečení je nezbytné jak zejména z hlediska již přijatých změn v tomto systému (zrušení preferencí určitých skupin občanů), tak z důvodů udržení přiměřené relace starobního důchodu na mzdě u vyšších příjmových kategorií.
Připojištění může nabídnout řešení tzv. profesní invalidity (jde o situace, kdy lidé nemohou ze zdravotních důvodů vykonávat svoji původní profesi, mohou uzavřít tzv. výsluhovou penzi, která jim bude vyplácena při přechodu na nové zaměstnání).
Vedle sociálních hledisek nejsou zanedbatelná ani hlediska ekonomická. Pojišťovací fondy mají na kapitálovém trhu v průmyslových zemích velký význam, jejich majetek reprezentuje významnou část kapitálu privátního sektoru - např. v USA vlastnily penzijní fondy koncem 90. let majetek v hodnotě téměř poloviny všech cenných papírů, ve Velké Británii 29 %. Vytváření penzijních fondů by tak mohlo mít v dlouhodobém horizontu i pozitivní vliv v ČR.
Penzijní připojištění umožňuje i cílové rozmístění kapitálu, neboť stát zákonem ovlivňuje i diverzifikaci investic majetku spravovaných penzijními fondy. Penzijní připojištění umožňuje dlouhodobě snížit i zatížení veřejných výdajů, neboť přenáší na občana odpovědnost za jeho budoucnost, méně občanů je závislých pouze na základním důchodovém pojištění. Zajištění příjmů v důchodovém věku by tak postupně přecházelo z velké části na soukromý sektor.
Dobrovolné kolektivní připojišťovací systémy mohou být stanoveny buď na zaměstnavatelském, nebo na občanském principu. Ve vyspělých tržních ekonomikách jsou spíše rozvinuty systémy zaměstnavatelské, které posilují v sociální oblasti odpovědnost zaměstnavatelů za své zaměstnance, přispívají k upevnění vztahu zaměstnance k podniku. Zaměstnavatel zakládá systém, do kterého přispívá svým zaměstnancům.
Penzijní připojištění = shromažďování peněžních prostředků od účastníků penzijního připojištění a státu poskytnutých ve prospěch účastníků, nakládání s těmito prostředky a vyplácení dávek penzijního připojištění. (§1/2 ZoPP)
= základní znak je dobrovolnost (§ 2/1 poslední věta Zopp), kdo je účastník viz § 2 ZoPP


PP vzniká na základě smlouvy mezi účastníkem a penzijním fondem (PF je a.s. vzniklá dle obchodního zákoníku s omezeními a zvláštnostmi stanovenými ZoPP – viz §§ 3 až 8 (např. vznik na základě povolení ČNB, každý PF musí mít statut - § 10, zde je uvedeno např. jak se hospodaří se ziskem či zásady hospodaření, a penzijní plán - § 11, zde je uvedeno, jaké druhy dávek jsou poskytovány, za jakých podmínek, atd.).
Při vzniku PP je zakázána diskriminace FO (§ 12/1 - Smlouva nesmí obsahovat zneužitelné klauzule v neprospěch účastníka.), důvody zániku PP viz § 19/1 ZoPP

Penzijní fond poskytuje několik druhů dávek podle výběru účastníka. Jedná se o:

a) jednorázové vyrovnání (§ 20/1-b + § 22), tj. dávka náležející účastníkovi místo penze za podmínek stanovených penzijním plánem nebo při ukončení trvalého pobytu v České republice. Skládá se ze souhrnné částky, kterou účastník naspořil, státních příspěvků, které mu připadly, a podílu na výnosech fondu z obou těchto částek. Výnosy fondu a příspěvky zaměstnavatele podléhají srážkové dani 15 % u zdroje.

b) odbytné (§ 20/1-c + § 23 ZoPP), tj. dávka, která náleží účastníkům nebo pozůstalým za předpokladu splnění zákonných podmínek (např. náleží účastníkovi, který zaplatil příspěvky na penzijní připojištění alespoň na 12 kalendářních měsíců, jestliže nestanoví penzijní plán kratší dobu). Odbytné se skládá ze souhrnné částky, kterou účastník naspořil a z podílu na výnosech fondu z této částky. Účastníkovi se nevyplácí státní příspěvky ani výnosy fondu ze státních příspěvků (příspěvky fond musí vrátit – viz § 23/2 ZoPP).

c) penzi (§ 20/1-a + § 21 ZoPP), kterou se rozumí pravidelná výplata peněžní částky po stanovenou dobu.

Z penzijního připojištění lze poskytovat tyto penze:
 


...
pokud chcete materiál celý, musíte si jej stáhnout (stažení je zdarma)

 
novinky

Přidat komentář

Ohodnoť materiál Právo sociálního zabezpečení.


 
typ

Podobné materiály

Podobné materiály k materiálu: Právo sociálního zabezpečení

lupa
Rychlá navigace
přejdi rychleji k hledaným materiálům


 
statistika
Statistika
Jak jsme na tom?

Studentů: 38996
Materiálů střední školy: 3604
Materiálů vysoké školy: 1593
Středních škol: 806
Vysokých škol: 63



© 2010 - 2019 Všichni Všem - Smluvní podmínky | Kde to jsem? | Kontakty | Reklama
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace