Literatura, její podstata a společenská funkce - Všichni Všem


Materiál je formátu doc

Literatura, její podstata a společenská funkce

Detail materiálu

Autor:
Přidáno: 03.10.2010 12:45
Kategorie: Maturitní otázky
Předmět: český jazyk a literatura
Známka: 1
Hodnoceno: 3x
Popis: maturitní téma


Stáhnout materiál

Oznámkuj materiál: 1 2 3 4 5

Nahlásit materiál

Doporučit přátelům




Náhled materiálu: Pozor! Náhled nemusí odpovídat skutečnosti. (v náhledu chybí obrázky a formátování se může lišit)

 1.   Literatura, její podstata a společenské funkce

 

 

TEORIE LITERATURY

 

Literatura

(litera = řecké písmeno)

= písemnictví; psané a tištěné památky, jejichž prostředkem je jazyk

  • odborná
  • umělecká (romány, povídky, …) – pomocí uměleckých obrazů podává skutečnost
  • jednací (protokoly, žádosti, …)

Svět, který člověka obklopuje, se odráží určitým způsobem v jeho vědomí. Člověk může ke skutečnosti přistupovat různými způsoby a zaujímat k ní různé vztahy:

 

1)      Vztah materiálně praktický

- člověk posuzuje skutečnost podle toho, jak je pro něho užitečná (např.: les je zdrojem stavebního materiálu)

 

2)      Vědecko teoretický vztah

- zjišťujeme, co je podstatou skutečnosti, z kterých částí se skládá, jak vzniká, jaké jsou zákonitosti (např.: les – jaké rostliny v něm rostou, jejich zařazení)

 

3)      Vztah estetický

- člověk prožívá ke skutečnosti silné citové zaujetí (např.: les je místem pohody, osvěžení, krásy)

- základem umění je estetické osvojení skutečnosti

- umění dělíme:           a) statické (malířství, architektura, sochařství)

                                   b) dynamické – vnímané v čase (tanec, hudba)

                                   c) slovesné (literatura)

                                   d) syntetické = statické + dynamické + slovesné (divadlo, film)

- základní druhy estetických hodnot:

·         krásno = to, co napomáhá k rozvoji člověka

·         ohavno = to, co brání rozvoji člověka

·         tragično = zničení krásného

·         komično satirické = člověk se dostává do rozporu s vývojovou tendencí svou podstatou

·         komično humorné = člověk se dostává do rozporu vývojovou tendencí vedlejšími stránkami své osobnosti

·         tragikomično = tragično + komično satirické + komično humorné

·         idyličnost = skutečnost se jeví nerozporná, harmonická

·         groteskno = tragický humor

·         absurdno = marná činnost, protismyslnost

 

Literatura ukazuje život jiných lidí, minulost, cizí kraje, zamýšlí se nad postavením člověka ve světě. Spisovatel podává skutečnost prostřednictvím uměleckých obrazů.

Umělecký obraz = zobrazuje danou skutečnost, navozuje určité city a nálady

Literatura vytváří ideál krásy na základě hodnocení jevů.


Společenské funkce literatury:

1)      poznávací

2)      estetické působení – tlumočí určité pojetí krásy

3)      citové působení

4)      výchovný vliv – zpětné působení literatury na život

 

Literární dílo má:        obsah – skutečnosti a představy, o nichž dílo vypovídá

                                   formu – způsob literárního zpracování této výpovědi

- obsah ovlivňuje formu a naopak

 

Věda o literatuře obsahuje:

1)      Literární teorii – zabývá se podstatou literatury, literárními druhy, uměleckými prostředky

2)      Literární historii – zabývá se vývojem národních literatur, významem jednotlivých děl, autorů apod.

3)      Literární kritika – hodnotí, rozebírá, vysvětluje díla a autory

 

Literární věda = samostatný vědní obor, který se zabývá uměleckou literaturou

 

Umělecká literatura obsahuje:

1)      Lidovou slovesnost (písně, pohádky, pověsti,…)

2)      Texty umělé literatury (próza, poezie)

Próza – díla bez veršů v dramatické podobě

Poezie = verše:     a) lyrická

                             b) epická

                             c) dramatická

 

LITERÁRNÍ DRUHY (ŽÁNRY)

 

XEPIKA (obsahuje děj)                                              PRÓZA

LYRIKA (zachycuje city, myšlenky, nálady, dojmy)         POEZIE

DRAMA (princip předvádění, děj je dialog i monolog)      DRAMA

           

 

1) EPIKA

 

Malá epika:

  • příběh – nejjednodušší žánr; má své vyhrocení (pointu)
  • bajka – ze života zvířat či věcí, kteří jednají jako lidé a mají jejich vlastnosti; má mravoučný závěr

Střední epika:

- obsahuje i stručnou charakteristiku postav a prostředí

  • báje (mýtus) – pokus o výklad světa, hrdiny jsou bohové; soustava mýtů (mytologie) se stala základem náboženských soustav starých národů
  • pověst – spojení historického jádra a fantazie, čerpá z minulosti národa, často pojednává o činech historických hrdinů, váže se k určité osobě či místu
  • pohádka – původně žánr lidové slovesnosti; vymyšlený příběh s nepravděpodobným dějem, vystupují zde nadpřirozené bytosti, dobro vítězí nad zlem
  • povídka – kratší příběh většinou časově i místně určen, více osob i děje než u příběhu
  • novela – stručnější povídka; děj se soustřeďuje na jednu událost, mívá překvapivý závěr

Velká epika:

  • epos – řada událostí soustředěných kolem společného jádra, bohatý děj, spousta příběhů, hodně postav, bohatý popis, často veršovaný;

podle tématiky dělíme epos na:         a) hrdinský

                                                           b) historický

                                                           c) rytířský

                                                           d) náboženský aj.

  • román – větší rozsah, řada událostí, hodně dějů a postav, psaný prózou

 

Další dělení epiky:

a) veršovaná:   bohatýrská píseň (bylina) – o činech bohatýrů

                        historický zpěv – historické události

                        epos

                        legenda - vyprávění o životě a skutcích světců, časté zázraky

b) veršovaná i prozaická:       báje

                                               pohádka

                                               pověst

                                               bajka

c) prozaická:   povídka

                        novela

                        román

                        novinářská próza (fejeton, reportáže, úvodník apod.)

 

2) LYRIKA

  • píseň – nejstarší žánr, prosté vyjádření, přesný hudební rytmus a rým, pravidelná sloka, refrén

a)      lidová – neznáme autora

b)     umělá

  • óda – oslavná báseň většího rozsahu
  • hymnus – slavnostní píseň menšího rozsahu, týká se národa, vlasti apod.
  • elegie (žalozpěv) – vyjadřuje smutek nad ztrátou někoho nebo něčeho
  • satira – básně různého obsahu, které vyjadřují hodnocení určité skutečnosti
  • epigram – drobná často satirická báseň, která vyjadřuje úsudek o určitém životním jevu
  • dithyramb – jásavý zpěv vyjadřující bezprostřední radost nebo nadšení
  • „pásmo“ – žánr moderní poezie, využívá mnohovýznamovosti a volného přiřazování veršů, každý verš má samostatné té,a ale celkově navozuje dojem jednoho zážitku
  •  

3) LYRICKO EPICKÉ

  • balada – veršovaná skladba pochmurného děje často s tragickým koncem, děj je zhuštěný a lyrický prvek se uplatňuje v popisu prostředí
  • romance -  báseň veselé nálady, konflikt je řešen smírně
  • poema (básnická povídka) - zachycuje události ze života jednotlivce

 

4) DRAMATICKÉ ŽÁNRY

  • tragédie – hodnocena jako nejvýznamnější, jde o nerovný zápas hlavního hrdiny, který končí jeho smrtí

...
pokud chcete materiál celý, musíte si jej stáhnout (stažení je zdarma)

 
novinky

Přidat komentář

Ohodnoť materiál Literatura, její podstata a společenská funkce.


 
typ

Podobné materiály

Podobné materiály k materiálu: Literatura, její podstata a společenská funkce

lupa
Rychlá navigace
přejdi rychleji k hledaným materiálům


 
statistika
Statistika
Jak jsme na tom?

Studentů: 38875
Materiálů střední školy: 3603
Materiálů vysoké školy: 1593
Středních škol: 806
Vysokých škol: 63



© 2010 - 2019 Všichni Všem - Smluvní podmínky | Kde to jsem? | Kontakty | Reklama
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace