K. H. Mácha - Máj - Všichni Všem

Autor: Karel Hynek Mácha

Literární teorie: Literární druh – Lyrickoepická báseň
Literární směr – vrcholící romantismus v Čechách

Organizace jazykových prostředků – poezie

Kniha je psána v jambickém rytmu, aby byla zvláštní a zneklidňovala čtenáře. Dílo obsahuje hodně metafor, metonymií a oxymóronů, které podtrhují paradoxnost děje, který je smutný, i když se odehrává v květnu a je o lásce. Mácha často v přívlastcích používá barvy a inverzi. Báseň má 4zpěvy a 2 intermezze a jako celek je věnován národu Čechů, a oslavuje přírodu.
Jambický rytmus – vzestupný, přízvuk ve verších na sudých slabikách
Metonymie – přenesení slova na osobu, nebo věc (čtu Škvoreckého – rozumí se čtu knihu, kterou napsal Škvorecký)
Metafóra – zpodobnění . zub pily, čelo postele atd.
Oxymórony – protiklady
personifikace
přirovnání

Úvod Máje – Báseň s vlasteneckou tématikou - Čechové jsou národ dobrý – liší se od Máje.

Děj se odehrává v kraji okolo Bezdězu a Doks v severních Čechách.
Hlavní postavou je Vilém, otcovrah z nešťastné lásky, bývalý loupežník, později vězeň odsouzený k smrti zpytující svědomí a docházející k tomu, že ho k činu donutilo okolí. Na konci knihy se s ním ztotožňuje i Mácha, jako poutník Hynek.

Svedená dívka Jarmila čeká na svého milého Viléma. Dozvídá se, že Vilém nepřijde, že zabil jejího svůdce. Nevěděl však, že je to jeho otec. Vilém čeká ve vězení na popravu. Zdrcená Jarmila končí svůj život sebevraždou.
Ve vězení vzpomíná Vilém na svůj život. Vzpomíná, jak ho otec vyhnal, jak žil v lese a stal se loupežníkem. Cítí obrovskou nespravedlnost a dochází k tomu, že byl k činu okolnostmi donucen. Obzvláště sobeckým otcem, který ho nemiloval. Nastal den popravy, Vilém prožívá muka, loučí se s rodnou zemí, kterou velmi miluje. Za májového jitra je sťat.
Po sedmi letech se básník vrací do míst, kde byl Vilém popraven a nalézá jeho lebku. Nad lebkou přemýšlí o životě Viléma i o životě svém.

1. zpěv- lyrický popis večerní májové krajiny, vystřídáno epickou linií, loupežnické příběhy, zpracovává též motivy lásky, nevěry, svedení. Jarmila se dozví od člena Vilémovy loupežnické družiny, že je ve vězení a bude odsouzen za vraždu svého otce. Jarmila skočí do jezera.

2. zpěv – Vilémův pobyt ve vězení, vnitřní úvahy, vzpomínky na dětství, život s loupežníky.

1. intermezzo- příroda tvořená sborem duchů očekává smrt Viléma v podobě návratu do lůna země

3. zpěv – Vilém se ráno před popravou loučí s pozemskou krajinou

2. intermezzo – oplakávají loupežníci svého mrtvého vůdce

4. zpěv – do děje vstupuje sám básník, který se po letech vrací na místo všech tragických událostí. Vyznává se, že nešťastný příběh milenců je alegorickým vyjádřením jeho vlastního pocitu.

Význam hlavní myšlenka :
Pro Máchu, jak sám uvádí, nebyl děj nejdůležitější. Řeší a kritizuje zde společenské problémy, které dovedou člověka dohnat až ke zločinu. Důležitý je pro něj také krásný popis přírody. Krásu přírody staví proti společenským problémům doby.

Literární historie :
Charakter doby vzniku díla :
Konec 20. let 19. století – 1848 – konzervativní politika kancléře Metternicha, 40. léta 19. století – idea liberálů – snaha řešit sporné otázky ve vztahu k vídeňské politice smírnou cestou
postoj radikálů – osamostatnit vlastní stát a řešit sociální otázky.
Zvýšená vzdělanost měšťanů ( v Čechách školské reformy Marie Terezie) touha po vzdělávání, po četbě. Od konce 18. století začíná i měšťanská společnost číst, provozovat hudbu či navštěvovat divadlo.

Romantismus – v období mezi dvěma revolucemi (1789 Francie, 1848 Evropa)
naděje na nové společenské uspořádání světa nesplněny – zklamání, nespokojenost buřičství. Široké umělecké hnutí především první poloviny 19. století, které vzniklo jako umělecký protiklad klasicismu a jako reakce na hluboký rozpor mezi realitou a humanistickými ideály, které proklamovala Velká francouzská revoluce.
Znaky:důraz na cit a fantazii, subjektivní vztah ke skutečnosti – individualismus, kontrast mezi snem a skutečností, pocit osamocenosti, revolta; únik do vlastního nitra, k přírodě, exotice, do minulosti; obdiv k lidové slovesnosti, mystice; romantický hrdina – ztotožnění s autorem, je výjimečný,záhadný, buřič (tulák, loupežník,kat, vrah apod.) – skepse, světabol, marnost; časté téma nešťastná láska; romantické prostředí – tajemné, hrůzné (hřbitovy, jezera, got. hrady, temné lesy). Obliba lyrickoepické poezie, historické prózy; kontrast, barvitost, hudebnost zvukomalebnost obraznost.

Kontext dalších druhů umění :
Hudba - Mezi české skladatele hudeb, rom. Bedřich Smetana – Má vlast
Antonín Dvořák – symfonické
básně Vodník, Polednice, zlatý kolovrat
Malířství – ponuré krajiny,ruiny, bouří stížené lesy, osamocení hrdinové
obraz – Poprava Lady Jane Grey- francouzký malíř Paul Delaroche

Romantická architektuka jako svébytný styl neexistuje často se napodobovala gotika,

Romantismus ve světě : Francie – Victor Hugo - Bídníci, Chrám matky boží v
Paříži
Stendhal - Červená a černý
Rusko- Puškin - Evžen Oněgin
Amerika E. A. Poe - Havran a jiné básně

Karel Hynek Mácha 1810-1836