20-KOROZE MATERIÁLU - Všichni Všem


Materiál je formátu doc

20-KOROZE MATERIÁLU

Detail materiálu

Autor:
Přidáno: 19.09.2010 13:19
Kategorie: Maturitní otázky
Předmět: Strojírenská technologie
Známka: 1.6
Hodnoceno: 13x
Popis: Maturitní otázka č.20 koroze (definice, korozní ochrana, povlaky, nátěry, atd...)


Stáhnout materiál

Oznámkuj materiál: 1 2 3 4 5

Nahlásit materiál

Doporučit přátelům




Náhled materiálu: Pozor! Náhled nemusí odpovídat skutečnosti. (v náhledu chybí obrázky a formátování se může lišit)

                                  Koroze

Mechanismus vzniku

Definice, rozdělení. Princip vzniku chemické koroze

Korozní články , polarizace. Vliv koroze na mechanické vlastnosti materiálů

Ochrana proti korozi – kovové, organické a anorganické povlaky (druhy, způsob nanášení).
 
Když hovoříme o korozi, máme na mysli především znehodnocení materiálu. Toto znehodnocení je způsobeno chemickým nebo fyzikálně-chemickým působením okolního prostředí. A nejde jen o korozi kovů, které si pod tímto pojmem nejčastěji představujeme, ale jde také o korozi, to jest podléhání vlivu okolního prostředí, v případě přírodních materiálů - hornin, stavebních materiálů, plastů, jako jsou izolace, textilií a jiných.
Ale v našem případě korozí rozumíme proces vzájemného působení povrchu kovového materiálu a jeho okolí, který vede k nenávratné přeměně materiálu kovového materiálu v nekovový materiál, v tak zvanou reakční zplodinu, znamenající nežádoucí trvalou ztrátu kovové hmoty.


Korozní odolnost materiálu.

Korozní odolnost je schopnost odolávat korozi daném v prostředí. . Obvykle se posuzuje. Obvykle se posuzuje podle změny hmotnosti kovového materiálu vztažené na jednotku plochy za určitý čas.


Činitelé korozního procesu.

Na průběhu koroze má vliv řada faktorů, které označujeme jako činitele korozního procesu:

Činitelé materiálu
jsou jeho chemické složení, struktura, nestejnorodost (nehomogenita) složení a struktury, přítomná vnitřní pnutí, stupeň a druh znečištění, a také jakost a čistota povrchu.

Činitelé předmětu
jsou jeho materiálová skladba (předmět je sestaven z jednoho či více materiálů), jeho utváření (jednoduchý, hladký tvar nebo tvarově členitý tvar s obtížně přístupnými místy s možným ukládáním nečistot, vlhkosti atd.)

Činitelé prostředí
jsou jako nehomogenita, teplota a teplotní změny, charakter proudění prostředí, na korodující povrch spolupůsobí přítomná tuhá fáze, její fyzikální a chemický charakter, a také přítomné látky korozi podporující (stimulátory) nebo potlačující (inhibitory).
Druhy koroze
K rozlišení případů koroze, lišících se rozsahem i místy korozního napadení, slouží zvláštní označení.

Rovnoměrná koroze
je charakterizována rovnoměrným napadením celého povrchu předmětu, a to i do hloubky
Koroze důlková a koroze bodavá
jsou druhy místní koroze

dále jsou druhy strukturní koroze jsou koroze mezikrystalová, postupující přednostně podél hranic zrn, a koroze transkrystalová, postupující napříč zrny.

Selektivní - extrakční koroze
znamená přednostní rozpouštění některé látky - některé složky ze slitin, například zinku z mosazi.

Mechanizmy koroze

podle mechanizmu průběhu korozního pochodu rozdělujeme na korozi chemickou a elektrochemickou

Koroze chemická
Tento druh koroze se obvykle charakterizuje jako koroze, probíhající bez přítomnosti elektrického proudu. V praxi jsou to případy koroze v neelektrolytech a v suchách plynech, probíhající za vyšších teplot. Tato korze např probíhá, když ponoříme ocelový předmět do kys. Chlorovodíkové,
a povrch se postupně narušuje, nebo-li koroduje. Korozním prostředím mohou být pochopitelně i mnohé jiné látky, například i vzduch. Zlato a platina ve vodě prakticky nekorodují. Na druhé straně sodík a draslík na vzduchu okamžitě oxidují a se vzdušnou vlhkostí reagují tak rychle, že se musí uchovávat v nádobách naplněných petrolejem.
Na kovu či slitině se tvoří velmi tenké oxidické filmy nebo tlustší okuje. Opal je oxidace za vyšších teplot. Schopnost odolávat opalu je žáruvzdornost.

 

 

Koroze elektrochemická
Tento druh koroze můžeme popsat jako koroze s průběhem elektrického proudu, jako koroze v elektrolytech, koroze v půdě, koroze ve vlhké atmosféře Tento druh koroze se dá nejlépe popsat na korozi železa ve vodní kapce, tedy v elektrolytu.
Ze železného předmětu přejde do kapky ion Fe2+. Tím se v kovu vytvoří přebytek dvou elektronů, Vrstvička elektrolytu - kapka s kladným nábojem - je přitahována k povrchu železa se záporným nábojem. Vytvořilo se elektrické rozvrstvení - polarizace. (anoda)
Aby děj pokračoval, je potřeba vybití elektronů v železe - depolarizace kyslíkem (katodový děj).
Dál děj probíhá ionty železa a hydroxilové ionty v kapce ragují za vzniku hydroxidu železnatého
Hydroxid železnatý raguje s kyslíkem rozpuštěným v kapce a mění se v hydroxid železitý, označovaný jako rez.

Je-li kterýkoliv z dějů přerušen, korozní proces nepokračuje. Depolarizace může probíhat i působením vodíku (v kyselém prostředí)

 

 

         Ochrana proti korozi

 

 ZPŮSOBY PROTIKOROZNÍ OCHRANY

 

1)   úpravy konstrukční a technologické – časté chyby: přehříváme materiál (vytváření korozních makročlánků, vznik usazenin, nevhodné tvary z hlediska tvorby povlaků

 

2) ochrana proti korozi, úprava korozního prostředí – snížením koncentrace tzv. korozně                aktivních     látek a nebo přidáním látek, které rychlost koroze snižuje

    a) v plynném prostředí – koroze je podmíněna přítomnosti vlhkosti, kterou snižujeme pod            hodnotou kritické relativní vlhkosti (60%)

                   - vlhkost snižujeme vysoušením nebo vázáním vlhkosti na hyroskopické látky

    

 

b) v kapalném prostředí – odstraňujeme kyslík z napájených vod

 

3)   elektrochemická ochrana – ovlivňujeme polarizaci kovu a tím ho chráníme proti korozi

a) katodická ochrana – vytváříme uměle galvanický článek

        - katodu tvoří chráněný kov, anodu kov s dostatečně záporným potenciálem

        - propojení mezi potrubím a anodou můžeme zapojit na zdroj proudu

        -  ! ochrana proti bludným proudům !

b) anodické ochrana – použití u materiálu u nichž se v daném prostředí ochranná vrstva   polarizací obnovuje

 

POVRCHOVÁ PŘEDÚPRAVA

 

-          před úpravou provádíme mechanicky kartáčování nebo otryskávání

-          čištění se provádí na principu chemických reakcích v lázních

 

1)   KOVOVÉ POVLAKY

-          u poflakuje rozhodující jeho tloušťka a pórovitost

-          použité materiály: chrom, hliník, stříbro, zlato, nikl, olovo

 

POKOVOVÁNÍ V ROZTAVENÝCH KOVECH (žárový povlak)

-          základní kov ponoříme do roztaveného povlakovaného kovu, nastává vzájemná atomová reakce mezi povrchem předmětu a roztaveným povlakem

-          velmi dobré spojení obou kovů

-          teplota tání základních kovu musí být mnohem vyšší než teplota tání povlaků

-          povlaky: hliník, zinek, cín nebo olovo (mohou se přidávat legující prvky)

 

 

ŽÁROVÉ CÍNOVÁNÍ

-          získáváme tzv. plech

-          výrobky: kuchyňské náčiní, plechovky, kuchyňské nadobí…

 

ŽÁROVÉ ZINKOVÁNÍ

-          ochrana proti účinkům atmosféry

-          zinkujeme: plechy, pásy, trubky

ŽÁROVÉ HLINÍKOVÁNÍ

-          podobně jako u zinkování a cínování, ale ve velmi čisté atmosféře. Oxidace by zhoršovala přilnavost povrchů

 

ŽÁROVÉ POKOVOVÁNÍ

-          výborná ochrana proti chemickým vlivům (chemický průmysl)

-          olovo je legováno

 

ŽÁROVÉ STŘÍKÁNÍ

-          jemné částečky natavených nebo roztavených kovů jsou nanášeny na zdrsnělý povrch předmětu pomocí proudu vzduchu z metalizační pistole, částečky po dopadu na povrch tuhnou smršťují se , tím se zachytí za výčnělky zdrsnělého materiálu

-          povlak drží pouze mechanicky, ale v libovolné vrstvě, aby se vrstva neulomovala musíme povrch očistit a odmastit

-          povlak. materiál se dodává do pistole jako tavenina, prášek nebo drát

-          pistole jsou plynové, elektrické nebo plazmové

-          použité kovy: olovo (pro chemické zařízení)

                        zinek (atmosf. koroze, koroze v kapalinách)

            hliník (v potravinářském průmyslu a chemickém průmyslu)

            měď

 

TERMODIFUSNÍ POVLAKY

-          metoda je energeticky náročná

-          jedná se o nasycování povrchu kovovým eventuelně nekovovým prvkem, tak abychom dosáhli požadovaných vlastností povrchu chráněného materiálu

-          metody: zinkování, hliníkování, chromování, titanování

 

POKOVOVÁNÍ VE VAKUU

-          kondenzační povlaky

-          vhodný kondenzační materiál je odpařován při tlaku 0,5Pa a následně jeho páry kondenzují na povlakovaném předmětu

-          povlak je rovnoměrný a velmi tenký (0,1 – 1mikrometr)

-          výhodou je, že můžeme nanášet kovové i nekovové povlaky na jakýkoliv materiál

-          materiály: hliník – lesklé s velkou odrazivostí, použití: optika, bižuterie…

 

MECHANICKÉ POKOVOVÁNÍ

-          tzv. naválcovávání

-          základní kov přikryjeme tenkou folií povlakového kovu a oba kovy spojíme za tepla

-          naválcováváme: ocel, měď, hliník

 

2)   NEKOVOVÉ POVLAKY

 

KONVERZNÍ VRSTVY

-          uměle vytvořené povlaky oxidů fosforečnanů a chromovaných kovů

-          vytváříme tenkou vrstvu z povrchu vlastního kovu v příslušné lázni chemickou nebo elektrochemickou reakcí


...
pokud chcete materiál celý, musíte si jej stáhnout (stažení je zdarma)

 
novinky

Přidat komentář

Ohodnoť materiál 20-KOROZE MATERIÁLU.


 
typ

Podobné materiály

Podobné materiály k materiálu: 20-KOROZE MATERIÁLU

lupa
Rychlá navigace
přejdi rychleji k hledaným materiálům


 
statistika
Statistika
Jak jsme na tom?

Studentů: 38439
Materiálů střední školy: 3603
Materiálů vysoké školy: 1593
Středních škol: 806
Vysokých škol: 63



© 2010 - 2019 Všichni Všem - Smluvní podmínky | Kde to jsem? | Kontakty | Reklama
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace