Filozofie 20. století - Všichni Všem


Materiál je formátu doc

Filozofie 20. století

Detail materiálu

Autor:
Přidáno: 05.12.2010 13:27
Kategorie: Maturitní otázky
Předmět: Občanská nauka
Známka: 2
Hodnoceno: 3x
Popis: Filozofie 20. století (fenomenologie, filozofie bytí, existencionalismus, pragmatismus) a stručný přehled české filozofie


Stáhnout materiál

Oznámkuj materiál: 1 2 3 4 5

Nahlásit materiál

Doporučit přátelům




Náhled materiálu: Pozor! Náhled nemusí odpovídat skutečnosti. (v náhledu chybí obrázky a formátování se může lišit)

Filozofie 20. století (fenomenologie, filozofie bytí, existencionalismus, pragmatismus) a stručný přehled české filozofie

Rozdělení:
- POZITIVISMUS:
o Novoopozitivismus, filozofie jazyka, kritický racionalismus, pragmatismus
- FENOMENOLOGICKÉ SMĚRY:
o Fenomenologie, existencionalismus, hermeneutika
- ONTOLOGICKY ORIENTOVANÉ SMĚRY:
o Nová metafyzika
- UNIVERSÁLNÍ SYSTÉM:
o Marxismus, novotomismus
- ANTROPOLOGICKÉ SMĚRY:
o Existencionalismus, sociální psychoanalýza, marxismus
- KŘESŤANSKÉ SMĚRY:
o Novotomismus
- ZAMĚŘENÉ NA METODU (METODOLOGIE):
o Novopozitivismus, hermeneutika

Fenomenologie: (věda o jevech)
Edmund Husserl (1851 – 1938)
- „FILOZOFIE JAKO PŘÍSNÁ VĚDA“
- Zakladatel fenomenologie, studoval v Lipsku, Vídni, Berlíně, má židovský původ
- „LOGICKÁ ZKOUMÁNÍ“; „KARTEZIÁNSKÉ MEDITACE“; „IDEJE K ČISTÉ FENOMENOLOGII“
- Vychází z Bolsana („VĚTY O SOBĚ“ – logické zákony; logika je nezávislá na psychice, prostoru a čase) a Brentana (myšlenka intencionality – zaměřenost vědomí na něco)
- Opak psychologismu a pozitivismu; zkušenost založená na intencionalitě (je myšlena)
- PŘEDMĚTNÝ PÓL – nezávislý na myšlení
- Opak pozitivismu (nelze se dostat k esencím věcí) X fenomen. je věda o PODSTATÁCH – esencích
- ZKUŠENOST:
o VNITŘNÍ – něco vnitrem vnímám, nemůže to lhát -> není to zkreslené
o VNĚJŠÍ – neúplná, neadekvátní -> dostaneme se pouze k materiálním (empiricky reálným) věcem (nevím, jestli je tam idea)
- FENOMÉN:
o VNĚJŠÍ – empiricky reálné
o VNITŘNÍ – esence
- ČISTÝ FENOMÉN: empiricky reálné splývají s esencemi
- X chceme do vnitřního poznávání aplikovat vnější poznávání => musíme se toho vzdát = UZÁVORKOVÁNÍ SE (EPOCHÉ) = ponořit se do sebe
- Proces uzávorkování se je fenomenologická redukce;

- Pokračovatel Husserla je Jan Patočka:
o „KRIZE EVROPSKÝCH VĚD“ – krize objektivismu, příliš vítězí pozitivismus, nutnost analýzy přirozeného světa (lebenswelt); přirozený svět má smysl X ne ten svět, do kterého jsme smysl vložili

Filozofie BYTÍ:
Martin Heidegger (1889 – 1976)
- „Nic nicuje v bytí.“
- Nejméně srozumitelný filozof; žil ve Freiburgu, prostý život, původně chtěl být knězem X pak objevil matematické vědy
- Asistent Husserl, v r. 1933 rektor univerzity X 1934 abdikuje; hlásá nacismus, po válce nesmí přednášet
- „BYTÍ A ČAS“; „O PODSTATĚ PŮVODU“
- 4 pojmy:
o JSOUCNO – všechno, co jakýmkoli způsobem jest (existuje)
o BYTÍ – okolnost, že jsoucno je (podmínky pro realizaci); podmínky, které nám umožňují být (princip) – je mimo ně
o JSOUCNOST – jsoucno, které si uvědomuje samo sebe, své bytí; člověk je jediné jsoucno, které to dokáže rozlišit
o EXISTOVAT – poznávat sám sebe (také pouze člověk)
- Smysl světa (jsoucna) je člověk (dokáže si uvědomit své bytí):
o Člověk je tvůrcem světa, vytváří jej, dává mu smysl, člověk naplňuje svět X
o Člověk je závislý na světě, potřebuje ho;
o Člověk ví, že je X ví také, že bytí skončí (uvědomuje si smrt) => ÚZKOST – základní dimenze člověka, strach ze smrti
- opak BYTÍ = NICOTA
- uvědomění si smrti => vyklonění z bytí = nahlédnutí na NICOTU
- abych oddálil přesun do nicoty (= smrt) => další dimenze:
o STAROST – starám se o svou existenci
o OSAMĚLOST – uvědomím si, že v okamžiku smrti budu sám, nikdo mě nezachrání
- JSOUCNOST (DASEIN):
o VLASTNÍ – starám se o jsoucnost, duchovno, poznávání věcí, učení, budoucnost
o NEVLASTNÍ – život, zábava = nikam NEPOSOUVAJÍCÍ život
- Vše, co děláme je BOJ S ČASEM, nejstarší prožitek = ČASOVOST, pro uvědomění si sama sebe jako časové bytosti musím poznat konečnost života (např. smrt blízkých)
- BYTÍ a NICOTA = 2 strany mince -> bytí => nicota => bytí => nicota …
- „Rozumem a systémem bytí neporozumíme…“
- „Přestože bytí je základní otázka…“

Existencionalismus:
- vznik v 19. stol., uplatnění až ve 20.; zabývá se bytím, existencí
- Zaměřen proti měšťáctví, konvenčnosti; děsí se svobody (ta zavazuje)
- Základem: „Co vím? Co bych měl vědět? V co mohu doufat?“
- Zodpovědnost jedince (!)
- EXISTENCE:
o Humanistická koncepce, vždy individuální, subjektivní
o Proces (ne stav!) => děj, děj v konkrétním čase
o Bod ke kterému se vše vztahuje (je měřítkem všeho) = SMRT
- A/ KŘESŤANSKÝ – Kierkegaard, Jaspers, Marcel
- B/ ATEISTICKÝ – Sartre, Camus, ztotožnění s literárním stylem, spisovatelé

A/ Ateistický existencionalismus:
- odmítá konvenčnost společenských pravidel, snaží se chovat jinak – bouří se proti společnosti
Jean Paul Sartre (1905 – 1980)
- narodil se a žil v Paříži; vychází z fenomenologie; měl v roce 1964 obdržet Nobelovu cenu X odmítl převzít
- „NEVOLNOST“; „S VYLOUČENÍM VEŘEJNOSTI“; „EXISTENCIONALISMUS JE HUMANISMUS“; „BYTÍ A NICOTA“
- Hájí marxismus, levicově zaměřený
- „Člověk je odsouzen ke svobodě.“ (sám sebou, tím, že jsme se narodili)
- „Naše svoboda nás činí zodpovědnými za naše chování, ale samotný důvod, proč jsme tady nám uniká.“
- Bytí a nicota: „Člověk je zbytečná vášeň.“

- EXISTENCE = bytí samo o sobě
o Předchází podstatě (esenci) X u člověka je to naopak, člověk si rozhoduje, čím bude, má nekonečnou svobodu, je zodpovědný sám za sebe a za své chování => jsem zároveň spoluzodpovědný za vše ostatní = (Kantovský imperativ) => základní pocit = ÚZKOST
o Pořád máme tu esenci před sebou (co bude zítra…) X v okamžiku smrti se esence sloučí s existencí

Albert Camus (1913 – 1960)
- narodil se v Alžíru, zemřel při autonehodě v Paříži, Nobelova cena za literaturu 1957
- „Člověk za skleněnou stěnou mluví do telefonu, nevidíme jej, poznáváme však jen zbytečná gesta.“ => nerozumíme situaci, dokud nepochopíme nějaká pravidla, která určují situaci (kontext) => pochopíme svět jen když přijmeme jeho pravidla a hrajeme podle nich
- ///společenská smlouva, geografický determinismus///
- „MOR“; „CIZINEC“; „ČLOVĚK REVOLTUJÍCÍ“ (kritika komunismu)
- „MÝTUS O SISYFOVI“ (valí kámen do kopce) – Camus ho vidí jako pozitivum (má smysl života)
- „SEBEDEFINUJÍCÍ ČIN“ – to, v čem se projevuje lidské já
- „Víte k čemu je šarm? Způsob jak získat souhlas, aniž by bylo nutno vědět s čím.“


B/ Křesťanský existencionalismus:

Karl Jaspers (1883 – 1969)
- Němec, psychiatr, vychází z psychopatologických výzkumů, ovlivněn Kiergaardem, zaměření na mravnost
- Varuje před odcizováním, před zviditelňováním jednotlivin a jednotlivců
- „Kultura se odosobnila, člověk ztrácí své lidství, věk totálně zapomenutého lidství.“
o Důvody: SELHÁNÍ FILOZOFIE: stala se jen nástrojem vědy
SELHÁNÍ NÁBOŽENSTVÍ: nabízí jen rituály a poučky X nic co souvisí s vírou
- ŘEŠENÍ: FILOZOFICKÁ VÍRA: - PRAVÉ BYTÍ – všeobemykající, přesahuje naše vědomí, nemáme šanci na něj nahlédnout, je mimo nás. Jediná šance nahlédnout na něj je, pokud provedeme SKOK z IMANENCE (to co je zjeveno, co je kolem nás = říše vědění) do TRANSCENDENCE (to co je mimo tento svět, přesahuje nás). Čas od času transcedence zasáhne do imanence a ukazuje se nám v ŠIFRÁCH (nerozumíme jim, nevíme co to je). Skok můžeme dělat jen v mezních situacích utrpení (smrt blízkého, boj) = jako by nám ten okolní svět byl úplně jedno, nezáleží nám na tom světě

- 3 IMANENTNÍ STRÁNKY ČLOVĚKA: /ten kdo ho má nejvíce rozvinut/
o JSOUCNOST – hmota, to co je tu /PRAKTICKÝ ČLOVĚK/
o VĚDOMÍ – uvědomění si svého já /VĚDEC/
o DUCH – co nás přesahuje, to co hledáme /FILOZOF/
- jediný, kdo může udělat skok do transcedence je VĚŘÍCÍ ČLOVĚK (osobní zkušenost s Bohem) – může nahlédnout trvale, pokud není věřící tak jen v mezních případech, a to ještě krátkodobě s tím, že zakrátko zapomene
- Dílo: velmi subjektivní, výzvy člověku, aby se staral o svou existenci
- Opice jsou degenerovaní lidé

Gabriel Marcel
- základní stav není úzkost X NADĚJE

Martin Buber
- židovský existencionalismu, nacisté ho zbavili profesury, Rakušan
- „JÁ A TY“ – svět je vymezen 2 základními vztahy:
o 1) JÁ A ONO – zkoumání věci, zvnějšku se dívám na nějakou věc, fyzické tvary
o 2) JÁ A TY – někdo s námi prožívá nás, empatie…
- VĚČNÉ TY = Bůh
- Díky spoluúčasti JÁ A TY stojí Bůh v tomto světě

Pragmatismus:
- 20. LÉTA 20. STOL., * v USA, v české literatuře: Karel Čapek
- Pragmatismus = CHODBOVÁ TEORIE
o Chodba = praxe, každá filozofie musí projít všechny filozofie, jinak navždy jen teorie a nestanou se pravdivou
- IDEJE – jejich hodnota je v jejich uplatnění
- Popírají teoretický význam poznávání, dobro je užitečnost
- UTILITARISMUS využívá tento postup

William James
- Zakladatel,lidské zájmy se liší => musí existovat více pravd
- Dává pragmatismu subjektivistický ráz, vztahuje ho na jednotlivce
- Hypotéza Boha je pravdivá tehdy, jestli najde uspokojení pro 1 individuum
- Nic nelze pochopit z 1 hlediska, rozdílné světy = MULTIVERZUM

Charles Peirce (1839 – 1914)
- americký filozof, logik, fyzik
- pravda je předmět obecného souhlasu – na čem se všichni shodneme
- metoda ABDUKCE – staví ji na rovině i na dedukci
o usuzuje z výsledku na příklad => jejím výsledkem je pravděpodobnost = nejisté

John Dewey
- „ŠKOLA A SPOLEČNOST“ – jediná realita, která existuje je zkušenost
- Hodně se zabýval logikou
- „Na jednoho člověka, který děkuje Bohu, že není jak jiní lidé, existují tisíce dalších, kteří děkují, že jsou jak ostatní, aby unikli pozornosti.“

Postmodernismus:
- MODERNA = hlavně, existence pravidel, je jednotná linie, podle které se někam posunujeme
- Jediné, co nás zajímá, je Evropa a Amerika
POSTMODERNA
- svět je místo, kde se setkávají různé světy, svět se nikam neposune
- můj život prostě je a nemá žádný směr; popírá nová pravidla
- setkávají se různé roviny, které spolu na první pohled nemají nic společného
- mluví o globálním světě a ne o europocentrismus

Jean Francois Lyotard
- kritizuje racionalitu moderny, máme se navrátit k mýtům a přiznat, že k nim patříme
Wolfgang Welsch
- místo konsenzu (požaduje moderna) požaduje DYSENSUS – já sám si stanovím pravidla

Matematická logika:
- vychází z ní FILOZOFIE MATEMATIKY a FILOZOFIE JAZYKA
Gottlob Frege (1848 – 1923)
- Němec, osamělý život, nebyl uznáván za života, až po smrti
- „POJMOVÉ PÍSMO“ – princip znaků za pojmy
- „ZÁKLADY ARITMETIKY“
- Zabývá se obsahem VÝRAZŮ
o A) SMYSL
o B) VÝZNAM
o Význam stejný X jiný smysl (např. autor Bylo nás pět, Poláček)
 


...
pokud chcete materiál celý, musíte si jej stáhnout (stažení je zdarma)

 
novinky

Přidat komentář

Ohodnoť materiál Filozofie 20. století .


 
typ

Podobné materiály

Podobné materiály k materiálu: Filozofie 20. století

lupa
Rychlá navigace
přejdi rychleji k hledaným materiálům


 
statistika
Statistika
Jak jsme na tom?

Studentů: 39030
Materiálů střední školy: 3604
Materiálů vysoké školy: 1593
Středních škol: 806
Vysokých škol: 63



© 2010 - 2019 Všichni Všem - Smluvní podmínky | Kde to jsem? | Kontakty | Reklama
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace