Jaroslav Seifert - Všichni Všem

JAROSLAV SEIFERT

(1901-1986)
• Básník, 1. český nositel Nobelovy ceny za literaturu.
• Narozen 23.9.1901 v Praze a zemřel 10.1.1986 též v Praze
• Vyrůstal v proletářské rodině na Žižkově
• Studoval na gymnázium, ale nedokončil je a věnoval se žurnalistice (Rudé právo, Rovnost a jiné)
• Byl zákládajícím členem a mluvčím Devětsilu, přátelil se s S. K. Neumanem, F. Halasem, V. Holanem, V. Vančurou
• V roce 1929 byl mezi 7 spisovatel, kteří podepsali manifest proti gottwal-dovskému vedení KSČ, byl ze strany vyloučen
• Po odchodu ze stranického tisku byl redaktorem divadelní revue Nová scéna, dále v Almanachu Kmene, v Panorámě, v Práci
• Od roku 1949 byl spisovatelem z povolání
• Patřil ke spisovatelům, kteří se vyjadřovali proti nesvobodě a dogmatismu v kultuře, podepsal Chartu 77, jeho díla nebyla oficiálně vydávána
• Roku 1984 obdržel jako dosud jediný český autor Nobelovu cenu za literaturu
• Jeho pohřeb se stal manifestací boje proti duchovnímu útisku

• Vlivy v jeho tvorbě:

1) proletářská poezie – od 1918 do 1924
• Literární začátky J. Seiferta byly silně ovlivněny prostředím dělnického Žižkova. První etapou jeho tvorby je proletářská poezie.
Město v slzách (1921) – proletářská poezie. Autor přijal vliv naivního umění a jediný využil jeho možností, zvláště ve stavbě básní. Vyjadřuje soucit s chudými smutek nad krutostí doby, (sen o světě bez bídy a nenávisti) - vliv žižkovské periferie, kde vyrůstal. Blízký Wolkerovi v citovém vztahu k věcem. Na rozdíl od Wolkerovy metafory používá přímá pojmenování. Obraz velkoměsta je symbolem utrpení (motiv slz) a věznění proletáře. Dominantní motiv - naivně spontánní představy o smyslu revoluce (zobrazena jako radostná událost, která splní touhu lidí po štěstí).