Absurdní literatura - Všichni Všem

ABSURDNÍ LITERATÁRA – DRAMA

 Nejvýrazněji se absurdní umění projevuje v dramatu => jevištní podoba s dialogy, daleko přesvědčivěji ukazují absurdní situace než literární text
 Od pol. minulého století (50. léta 20. st.)
 Hlavní rysy:
- absurdita jako životní pocit bezmocného člověka => lidský život postrádá smysl, neexistuje schopnost komunikace, vládne pocit odcizení
- člověk ukázán v situaci úzkosti
- nepřítomnost souvislého děje
- neexistuje psychologická motivace jednání postav => v rozhovorech nemá smysl hledat logiku
- devalvace jazyka (znehodnocení) => jazyk ztrácí svou sdělovací funkci
 Principy absurdity - viz Kafka a existencialisté (Camus - Cizinec)

Samuel Beckett (1906 - 1989)
 irský spisovatel, Nobelova cena
 tematikou jeho her je hrůza z nepoznaného světa, pocit odcizení, tragičnosti, jazyk se stává tzv. porouchaným automatem
 Čekání na Godota (1952) - typické absurdní drama (antidrama), na opuštěném místě se setkávají dva tuláci => chaotický dialog => oba čekají na jakéhosi Godota, převažuje monotónnost, banalita, bezútěšnost, opakování stejných slov, vyjadřuje nemohoucnost, připomíná kruh kde nic nekončí, vše znovu začíná. Godot symbol zbytečného čekání a zároveň naděje

Eugene (Evžen) Ionesco (1912 - 1994)
 tzv. antihry - Plešatá zpěvačka, Nosorožec - neschopnost komunikace mezi lidmi, jazyk přestává být prostředkem komunikace
 Plešatá zpěvačka (1948) - klasické absurdní drama (antihra), autorova prvotina, založila tradici absurdního divadla. Jednající postavy: Manželé Smithovi, k nimž na návštěvu přicházejí Martinovi vedou fantasmagorickou konverzaci plnou slovních nesmyslů a nesouvislých vět. Rozhovor nabývá na agresivitě, protože každý chce prosadit svou pravdu. Vliv dadaismu. Vytvoření situace, kdy jazyk jako základní prostředek komunikace přestává plnit svou funkci a je příčinou lidského nedorozumění = obraz moderní společnosti, pocitu existenciální absurdity